Půl života za Malou louží

Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.

Už rok se sice pyšním oficiálním britským občanství, ale stále jsem samozřejmě také hrdá Češka („Slovan jsem a Slovan budu!“, nadšeně vykřikuji spolu s Laktošem z Obecné školy). Díky svému původu a relokaci jsem však technicky vzato pořád ještě imigrant, na což jsem vlastně taky hrdá. (Mimochodem všichni remcalové nad (námi) imigranty by si měli sami zkusit žít aspoň půl roku mimo vlast, ideálně s minimální znalostí tamějšího jazyka, kultury a jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou.)

Pětina století a skoro půl života za Kanálem přímo volá po bilanci nad tímto prodlouženým ročním pobytem. Když děláme ve škole reflexe a hodnocení, zpravidla shrnujeme své postřehy do dvou sloupečků: „Co šlo dobře“ a „Co by se dalo udělat lépe“. Jinými slovy plusy a mínusy, ale tady v Anglii věci, slova a skutky rádi balíme do hezkých papírů, a každý musí uznat, že termín „oblast ke zlepšení“ zní daleko lépe než „děs a hrůza!“

Co jde dobře – jazyk barda Shakespeara 

Zde došlo ke značnému posunu z dob aupairských, kdy jsem si vystačila s padesáti pěti slovy, třemi časy (jen tak pro zajímavost v angličtině je jich šestnáct) a desítkou slovních a non-verbálních výrazů pro neporozumění.

     Oblast ke zlepšení – ach, ten přízvuk

     Ač se už bez problémů domluvím, stále narážím na výrazy, jejichž význam je mi až do otevření mobilní aplikace Anglicko-český slovník skryt. Anglickou dialektologii i po letech obohacuju o svůj přízvuk a ke Cockney, Geordie, Yorkshire a dalším hrdě protlačuju i Shoomuvskee (čti: šumavský). Stejně jako před lety, pokud si nejsem jistá gramatickou skladbou a nedá se to vygůglovat, tak větu prostě přepracuju, a stále ještě mě překvapí, když napíšu dlouhý text bez jediné chyby. (Sebekriticky uznat to už mě dneska překvapí i v češtině.)

.........................................................................................................................................

Co jde dobře – angličtina v rukavičkách

Jak známo, jedna věc je anglicky mluvit, druhá je rozumět a třetí pochopit význam mezi řádky. Jsme v zemi džentlemenů, takže se v jistých kruzích také jemně vyjadřujeme a nepříjemné pravdy balíme do těch nejlesklejších papírů. Takže blbý nápad je v Anglii zajímavý a odvážný návrh zase totální šílenost. Dítě, které má silný smysl pro spravedlnost je užalované, a to, které je sebevědomé a jde si za svým by se dalo definovat i jako drzé a neposlušné.

Někdy může tahle angličtina v rukavičkách někomu připadat padlá na hlavu a nedostatečně vyjadřující podstatu věci. Na druhou stranu když jsem se tuhle na pražském letišti snažila pomoct jedné paní oskenovat u bariér palubní lístek a pracovnice mě hrubě okřikla slovy: „Madam, nelezte tam!“, skoro se mi zastesklo po tom něžném britském přístupu. (Mimochodem kdyby pracovnice dělala svou práci a nechytala lelky, tak by ta paní pomoc nepotřebavala. Jen říkám!) Ale za madam jí dávám paleček nahoru!

     Oblast ke zlepšení – anglická sprostá slova

     Tohle asi někoho zarazí, protože sprostá slova jsou FUJ, slušný člověk je nepoužívá a měl by před nimi zavřít oči, uši i pusu. Ale zároveň je potřeba je znát, abyste věděli, jestli vám někdo náhodou s klidem Angličana s úsměvem nenadává, případně mohli ve škole vysvětlit pětiletému žáčkovi, že není třeba nahlas zvolat „doprd..e“ pokaždé, když mu něco upadne.

Nejspostější anglické slovo jsem se ostatně naučila úplnou náhodou ve školce, když si mi jedna holčička přišla stěžovat, že jiná dívčinka řekla slovo začínající na C. Já ten výraz neznala, ale přišel mi libozvučný a tudíž neškodný, takže jsem pořád nechápala, co má holčička za problém a proč mi neustále dokola zdůrazňuje - jako bych byla blbá - že ta druhá TO slovo použila.  Nakonec se nade mnou zželela kolegyně (nechci bonzovat, ale neskutečně se u té scény bavila), a přišla mi pošeptat, že C je nejsprostější anglické slovo. Polilo mě horko, vzápětí zima, tvář zrudla a následně zbledla, a já se ještě večer potila při představě, že by žákyňka doma vyprávěla, jak její spolužačka mluví děsně sprostě a paní učitelce je to úplně jedno. 

.........................................................................................................................................

Co jde dobře – počasí

Ne že bych se vytahovala (teda vlastně ano, ale ne ostentativně, hodné holčičky se přece nechlubí), troufám si však říct, že o počasí konverzuju jak profík a že v angličtině už ovládám víc výrazů pro „prší“ než v češtině. Obecně jsem k troše vody z oblohy také daleko tolerantnější než jsem byla dřív a deštník se neoběžuju vytáhnout, dokud se „neotevřou nebesa“ a nezačnou z něj „padat kočky a psy,“ případně než si „krávy začnou ulevovat“.

     Oblast ke zlepšení – zima, ziminka

     Bývaly byly doby, kdy mi v zimě přišlo chladno až když teplota klesla pod -5, ale spíš až tak -10 °C. Když bylo v létě u nás na Otavě v řece 18 °C (a jakože se ta řeka dokáže v tropických parnech takhle moc rozhicovat!), všichni jsme měli pocit, že voda skoro vře, a strávili v ní celé odpoledne.

Naproti tomu jsem za dvacet let v Londýně naprosto zchoulostivěla a když je tu v lednu nula a metereologové, silničáři a železničáři varují před extrémním počasím a možnými výpadky infrastruktury, taky už cvakám zubama a vařím další čaj s mlékem. A navzdory letošnímu letnímu pařáku jsem do Otavy vlezla jen jednou, a to na pouhý desetisekundový ponor!

.........................................................................................................................................

Co jde dobře – mluva mateřská

Protože „Slovan jsem a Slovan budu!“, udržuju si zuby nehty svůj rodný jazyk; obklopila jsem se úžasnými česko-slovenskými kamarádkami, v pátek večer si na internetu pouštím český seriál a na své dcery také mluvím svou krásnou mateřštinou.

Dlužno však říct, že si při čtení časopisů či sledování reklam nelze nepovšimnout, jak se jazyk za ta dvě desetiletí obohatil (troufnu si ale říct místy i znehodnotil) anglickou gramatikou a slovní zásobou tam, kde máme zažité pěkné, české výrazy. Může mi někdo třeba vysvětlit, proč je prodavač najednou sales assistant, rozpočet budget, výzva challenge a sdělení message? Za mě je to zbytečný hype, ale samozřejmě mě nemůžete brát úplně vážně, protože jsem jazykově ustrnula na začátku tisíciletí, takže teď můžu svými random komentáři o cooltuře sdělovacích prostředků působit jako dokonalý hejtr. Věřte však, že nejsem žádný zpátečník, coby magistra českého jazyka a literatury dobře vím, že jazyk se vyvíjí a reaguje na vlivy zvenčí. Ale nechtějte prosím po mně, abych tenhle boom lajkovala!

     Oblast ke zlepšení – češtin je můj kobyl 

     Ostatně s mou spisovnou čestinou to jde taky prudce z kopce; ještě chvíli, a bude pro mě jak ruština, které sice pasivně celkem dobře rozumím, ale aktivně už ji ztěží ovládám. Na druhou stranu by ze mě mohli mít radost čeští lingvisté, protože svým jazykovým ustrnutím pro budoucí generace zachovávám regionální výrazy (volně přeloženo mé dcery mluví stejným češtinem jako já). Úplně mi* proto dojalo, když jsem zaslechla, jak se mé míšené děti v Londýně snaží přesvědčit děcka moravských kamarádek, že „rejže“ je úplně normální slovo (musela jsem jim pak vysvětlit, že termín rýže skutečně existuje), a že si na noc „nastevíraji vokno“. Srdce každého dialektologa by rovněž zaplésalo u slov a přivlastňovacích tvarů ve větě „tůto je tatínkovo košile“ či „dneska přídu dýl a zejtra pudu k Janě Nováků“!

*Tvar „mi“ je tady schválně, v našem kraji rozdíl mezi „mi“ a „mě“ neslyšíme, tudíž neděláme, a musíme se to pracně učit ve škole.