O (ne)obyčejných věcech - Osud jedné „komůrky“

Když se to narodilo… ne, místnosti se nerodí, ale staví, vždyť já vím. Čili znovu, když to bylo projektováno, měla to být kuchyně, oddělená od velkého obývacího pokoje. Budoucí obyvatelé a majitelé se však rozhodli, že především ctí soukromí jednotlivých členů domácnosti a budou domeček koncipovat tak, aby měl každý svou  malinkou ložničku i za cenu obývací kuchyně, o kterou budoucí majitelka původně ani malinko nestála. Tahle místnůstka má necelých 10m2.

Stalo se a z místnosti – (ne)kuchyňky se stala postupem času pracovna, knihovna, pokoj pro hosty, místnost, kde se majitelka chvíli snažila provozovat svou živnost (překladatelství a výuku cizího jazyka).

Abyste rozuměli, místnůstka to je v zásadě pěkňoučká. Na půvabu jí přidávají dvě velká okna (na sever a západ), na útulnosti střídání teplých barev stěn (banánová a meruňková) a na důležitosti až do stropu vedoucí konstrukce, nesoucí police s neustále se zvyšujícím počtem knih, šanonů a krabic s papíry. Účelu hostitelskému krátce po vybudování domu posloužil vlastně úplně neplánovaně zakoupený gauč v barvách stěn (náhodou, protože kdyby se majitelé rozhodli jej takový sehnat, nikdy by neuspěli). Také bylo dlouhé období, kdy hosté nepřijížděli, majitelé neměli důvod užívat samostatnou pracovnu, a tudíž se z místnosti stávalo nehezké a neukliditelné skladiště bezúčelně poskládaných věcí, ať důležitých, tak nedůležitých.

Osud si pohrává nejen s námi lidmi, ale i místnostmi. Jednoho dne přibyl do domácnosti nový člen - "malej".  Místnůstka byla –v rámci možností- vyklizena, přeorganizována, přestavěn nábytek. A majitelé objevili její další schopnost. Je totiž nejspíš nafukovací. Tak, jak předtím vypadala přeplněná (gauč, psací stůl, prádelník), najednou se do ní vchází většina věcí, co potřebuje „malej“ pro svůj život. Prádelník s přebalovacím pultem, křeslo, kde ho lze nakrmit, nejprve kolíbka a po něm dětská postýlka, pod ní balíky s plenkami do zásoby a box s hračkami.

A víte co? Pořád je v té malinké místnůstce dost místa. Dost místa nejen na pohyb a žití, ale především na hromadu lásky a na přespávání, jak nedávno řekl „velkej" (tatínek malého), šesti duší. Hlídat spánek majitelů se totiž rozhodli (po zemi, křesle a parapetech rozloženi) velký pes, kočka a kocour.

Vlastně mi to připomíná starý židovský vtip, jak přijde žid za rabínem, že má moc dětí a malý byt a co má dělat. Rabín na to: Přiveď si tam ještě sousedovy děti, nastěhuj si dovnitř oboje rodiče, krávu, dvě ovce, psa a pár koček a pak je všechny zase vystěhuj a uvidíš, kolik budeš mít najednou místa…

S nafukovací ložnicí netřeba nikoho stěhovat pryč.