Proč se nechám naočkovat Astrou Zenecou

Jsem učitelka. Je mi 51, mám nadváhu a vysoký tlak. Ne, neznamená to, že sedím doma pod poklopem a klepu se strachy, ale snažím se chovat odpovědně a od počátku vím, že jakmile budu mít šanci, nechám se očkovat.

Proto jsem vítala, že jsme jako učitelé získali možnost se očkovat a také, že očkování (snad opravdu pro všechny pedagogické a nepedagogické pracovníky) proběhne během doby, kdy budeme doma. Od narození mých dětí totiž vycházím z dobré rady, že s očkovanou osobou by se pár dní mělo zacházet jako s oslabenou, trochu nemocnou.

Protože se od uvedení vakcín Astra Zeneca (dále jen AZ) na trh vyrojily pochybnosti, začala jsem pátrat. Četla jsem jak odborné studie, tak i dobrozdání našich vědců a lékařů. Ptala jsem se a zvažovala odpovědi.

Prosím, nevnímejte to, že jsem nevděčná a koukám „darovanému koni na zuby“, ale zkrátka tak to mám. Lépe se mi informace zpracovává, když znám její plusy a mínusy. Raději počítám s horší variantou a jsem příjemně překvapená, když vše dopadne dobře či přímo nad očekávání.

Když se vyrojily první zprávy o úmrtích v důsledku krevních sraženin, mé obavy se malinko zvýšily. S ohledem na to, že mne, nezávisle na sobě, výše uvedení odborníci ujistili, že i kdyby byla uznána přímá souvislost všech uvedených případů s očkováním (a ony jsou doposud v šetření, takže nebyla), je jejich počet vůči již vyočkovaným vakcínám tak nízký, že jde o riziko marginální. Rozumějte, nic neberu na lehkou váhu, ale kdyby se člověk měl bát, že ho přejede auto, nikdy nepřejde vozovku.

Beru to tak, že riziko číhá kolem nás, ať děláme, co děláme. Život je normálně boj, ale nyní, v době covidové, každý jeden z nás den za dnem hrajeme daleko rizikovější ruskou ruletu, když se, neočkovaní, pohybujeme mezi neočkovanými a doufáme, že buď covid-19 nechytíme, nechytíme znovu anebo že budeme mít hladší průběh. Vakcína, jakákoliv, zajišťuje alespoň to, že byste se neměli dostat do nemocnice. A to je asi tak milionkrát více než nic, protože v současné době bych se do nemocnice dostat věru nechtěla.

Jasně, že bych si o něco více přála být očkovaná vakcínou Pfizer. Ale, jak v jednom pořadu prohlásila RNDr. Tachezy (a v různých obměnách říkají všichni naši odborníci), s ohledem na naši stávající situaci a nejisté dodávky vakcín, a potažmo i pomalu plynoucímu očkování, my Češi si fakt nemůžeme vybírat. Ještě ne.

A, jak říkají Angličané, last but not least (v neposlední řadě), benefity jakékoliv očkovací látky stále převažují nad riziky. Je stále větší riziko onemocnění a smutného konce než toho, že právě mne postihnou výše uvedené problémy. Alespoň v to doufám, věřím a, přiznávám, modlím se za to.

Aby bylo jasné, nemám nic proti lidem, kteří, ať už z jakýchkoliv důvodů o očkování nestojí. A) každý má nárok na své názory a postoje a b) aspoň zbydou vakcíny na lidi, kteří očkovaní být chtějí.

Nikomu očkování necpu, prezentuji jen svůj názor a ten si, v téhle skrumáži informací a dezinformací musíme vytvořit každý sám.