Už brzy se uvidíme

To radostně štěbetaly do telefonu jedna babička za druhou, tedy všechny tři. „Už brzy si vás všechny obejmu, vnoučátka pošušňám“, těšily se. A mně došlo, že jsme se naposledy viděli v létě a že i tak se uvidíme až téměř po roce.

Manžel i já máme rodiče 70+. Protože máme oba exponovaná zaměstnání, starší děti pracující ve zdravotnictví a sociálních službách a nejmladší dítě v mateřské škole, po zralé úvaze jsme na dálku oprášili whatsapp a skypové spojení a domluvili se, že nebudeme nic riskovat. Přiznávám bez mučení, že jsem nevěřila ani nabízenému testování před Vánocemi, prostě protože jsem nedokázala důvěřovat spolehlivost testu a nikdy bych si neodpustila, kdybychom někdo z nás někoho z příbuzných nakazili. S malým dítětem zkrátka nezaručíte, že není bezpříznakovým nemocným.

O to více vzhlížíme k očkování a když nám (rodičům a mně, jako učitelce) nabídli registraci, všichni jsme se zaregistrovali. Dokonce i mé mamince, která, jako jediná z rodiny, covid prodělala, už uběhly 3 měsíce. Dlužno dodat, že dědečci s bravurou zvládli provést registraci a objednání termínu, dokonce i přeobjednání do místa, kde jim nabídli dřívější termín.

Rodiče už očkovaní v podstatě jsou, já mám termín v pátek.

Mám radost. Už jen pár týdnů a už se brzy uvidíme!

To je moje světlo na konci tunelu.

Držte se všichni zdraví a pokud chcete být očkovaní, držím vám palce, ať brzy dojde i na vás. Nemocným přeji co nejhladší a nejrychlejší uzdravení. A vám všem, ať na očkování čekáte anebo vám, kteří očkování, z jakýchkoliv důvodů, odmítáte, přeji, ať vás onemocnění míjí obloukem.