A pak že v porodnicích nejde rodit po svém (s vlastní porodní asistentkou)

Přiznávám, už mě toto téma samotnou nebaví, unavuje a pevně jsem doufala, že jsem je tuto neděli opustila. Včerejšíreportáž o porodu s vlastní asistentkou, uvedená v Událostech na ČT1, mne nicméně dovedla k následnému zamyšlení.

Kdybych čekala miminko, chtěla rodit přirozeně a chtěla se svěřit do rukou duly a/či porodní asistentky, jak bych postupovala?

Vycházím z nově zjištěných informací. Jak mi bylo vysvětleno, jistá část zastánkyň přirozeného porodu nemá nic proti porodu ve zdravotnickém zařízení. Jde jim pouze o možnost mít vedle sebe osobu, které důvěřují, moci uplatňovat praktiky, dýchání a meditace naučené v těhotenství, poslouchat své tělo a smět rodit v pro ně pohodlnějších a přirozenějších pozicích. Zároveň vyžadují, aby na nich nebyla uplatňována žádná nežádoucí praktika ani medikace.

Protože umím být, pakliže se pro něco rozhodnu, poměrně důsledná, určitě bych nejprve podívala na stránky České asociace dul anebo Seznam porodních asistentek. Nejspíše by mě zarazilo a zklamalo, že přes úhlednou grafiku jejich stránek a množství (i chronicky známých) informací nenacházím data pro mne esenciální:

Seznam těch porodních asistentek, které mají smlouvu s konkrétními porodnicemi a seznam porodnic, které připouští či přímo podporují porod s vlastní porodní asistentkou. To totiž považuji pro svůj účel za informaci stěžejní. Chci-li rodit za výše uvedených podmínek, jsem připravena se i přemístit do porodnice, která bude s mým záměrem srozuměna a připravena mi vyjít vstříc. Do porodnice,  která má „své prověřené a ověřené“ porodní asistentky. Nepředpokládám totiž, že by bylo v povinnostech ostatních porodnic podávat informace o něčem, s čím z jakéhokoliv důvodu nesouhlasí a co tudíž neposkytují.

Jakmile bych takovou asistentku a porodnici našla, informaci bych si ověřila křížem, tedy zda ona je obeznámena s prostředím porodnice a porodnice s její osobou. Nepochybně bych se též popídila po referencích od již šťastných maminek, zda a jak vše ohledně jejich porodu probíhalo.

Pakliže by  mne informace, jejich ověření i reference uspokojily, pustila  bych se do příprav na porod a těšila bych se na miminko.

Opravte mne, pokud se pletu, ale skutečně ráda bych situaci pochopila. Co je tady vlastně za problém a kdo je zde vlastně na vině? Matka, toužící po přirozeném porodu, která zcela pochopitelně očekává, že pracně nalezená porodní asistentka má skutečně platnou akreditaci opravňující jí ke spolupráci s určitou porodnicí, ideálně porodnicemi? Porodní asistentky, které se spoléhají, že budou vpuštěny i do porodnic, se kterými nemají smlouvu či že hlas zklamaných matek (se kterými se musely rozejít u dveří porodnice)  osloví legislativu a urychlí tempo schvalovacího procesu a navýší počet akreditovaných porodních asistentek i spolupracujících porodnic? Systém porodnictví, který není ochoten měnit svou lety i statistikami ověřenou praxi? Anebo stále ještě většina matek, kterým stávající systém poloh, praktik a přístupu personálu buď vyhovuje naprosto anebo natolik, že je ani nenapadne volat po změně?

Mám takový pocit, že se tu přehazuje odpovědnost jako pověstný horký brambor a namísto řešení skutečně odpovědnými osobami či jejich asociacemi dochází k ustavičnému očerňování jedné strany tou druhou.

Víte, trochu mi to připadá, jako kdyby v době oběda přijel mikrobus vegetariánů či veganů do restaurace, která je věhlasná svou českou kuchyní (guláš, svíčková, kančí na šípkové omáčce) a vyžadovali výhradně ratatouille. A namísto, aby vzali zavděk nějakou vstřícně vyrobenou náhražkou (bezmasé lečo, salát, zapečená zelenina)  či se přesunuli jinam,  by nejen danou restauraci všude pomluvili, ale ještě by otevřeně napadali a zesměšňovali ostatní spokojené zákazníky za to, že si pochutnávají na mase.