Český Absurdistán aneb je Marie Benešová opravdu ještě ministryní "spravedlnosti"?

Uběhl měsíc, kdy jsem zmínil kauzu ministryně Benešové ve věci „obvinění“ soudců ÚS z korupce jako příklad neakceptovatelné morálky našich pseudoelit. Od té doby Marie Benešová dokázala své morální dno překonat hned dvakrát.

Nevím, jestli jde o promyšlenou taktiku vlády nebo spíše jen o její amorálnost, ale na občany se téměř každodenně valí tolik afér, že začínají být značně apatičtí k událostem, které signalizují závažné chyby systému. Začnu poněkud zeširoka, a to dnešní zprávou o náměstkovi středočeské policie, který řídil služební vůz s 2.4 promile. Samotná podstata věci je naprosto absurdní - vysoký policejní důstojník, který jako reprezentant zákona má „pomáhat a chránit“, se opije a v autě pak vyrazí k domovu, čímž ohrožuje životy ostatních řidičů. Přesto v diskuse pod článkem je oceněna taková maličkost, že alespoň neodmítl dechovou zkoušku. Omluvám se, ale tohle opravdu neberu. To pak můžeme začít oceňovat i to, že vůbec zastavil. 

Samozřejmě jde v tomto případě o selhání jednotlivce a po silnicích se nám neprohánějí opilí policejní důstojníci. Snad ale právě proto mělo vedení policie ukázat, že takovéto porušení zákona ve svých řadách nebude trpět a zvýšit tak svou důvěryhodnosti po kauze bývalého policejního ředitele Husáka z lednové narozeninové oslavě v Teplicích (tzv. kauza Hnilička). Namísto toho zase zůstává podivná pachuť papalášství a snahy to zahrát „na hniličku“, neboli nechat to nějaký čas "vyhnít" a spoléhat, že se mezitím objeví mnoho jiných afér, po kterých si na tento případ už nikdo ani nevzpomene.

Vrátím se ale k Marii Benešové, jejíž případ je svým způsobem obdobný. Jakožto ministryně spravedlnosti by měla být ještě větší morální autoritou než její kolegové ve vládě, neboť řídí resort, který má spravedlnost již ve svém názvu. Její morální postoje jsou však těžko srozumitelné nejen pro běžného občana.... 

Zcela absurdní je zejména její vyjádření z 29.4. 2021 o možnosti více vyšetřovacích verzí v kauze Vrbětice. Lze jen spekulovat, co tím sledovala. Zřejmě však pouze svou bezbřehou vděčnost a loajalitu prezidentu Zemanovi, který prosadil její jmenování do funkce ministryně. Zároveň však ale i neloajalitu k předsedovi vlády Babišovi a ministrovi vnitra Hamáčkovi, kterým svým vyjádřením podrazila nohy v době, kdy vedeme diplomatickou válku s Ruskem a všechny spojence přesvědčujeme o jediné vyšetřovací verzi. Je tedy zcela evidentní, že Marie Benešová hrubým způsobem poškodila pozici vlády i jméno České republiky. Zopakuji proto svůj již předtím jednou vyřčený názor, že ve státech s vyspělou politickou kulturou by musela taková ministryně hned druhý den rezignovat na svou funkci nebo by jí odvolal premiér.

Obdobně absurdní je pak i druhá kauza, která se týká dotací pro Agrofert. Zde pak ministryně spravedlnosti vysloveně zaperlila, když zpochybnila audit EU a tvrdila, že stovky milionů korun z národního rozpočtu pro Agrofert jsou v pořádku „protože taky něco pro to zemědělství udělal“. Pokud však stále ještě zákony platí pro všechny, pak je zcela jedno, kdo co a pro koho udělal, ale pouze to, zda byl dodržen zákon a dotační pravidla. I zde tedy morálka paní ministryně značně pokulhává, když názorně demonstruje, že právo, zákon a spravedlnost jsou v našem státě tři zcela různorodé kategorie, které se vzájemně příliš nedoplňují ani neprolínají. I proto lze opět požadovat, aby byla urychleně ze své funkce odvolána, neboť výrazně snižuje důvěru občanů ve spravedlnost, resp. v její zbytky. 

Je tedy Marie Benešová ještě ministryní "spravedlnosti"? Pro mě určitě nikoliv, protože moje chápání spravedlnosti se s tím jejím rozhodně nekryje. Možná je ale chyba ve mně a mých přehnaných nárocích, když bych chtěl, aby ministři vlády v naší zemi byli morální lidé a zároveň respektovaní odborníci, kteří svou funkci vykonávají ve prospěch celé země.