Český Absurdistán a Milan Hnilička se zlatou kreditkou

Minulý čtvrtek byly zveřejněny informace z auditu v NSA. Kdo nezná poměry ve státní správě, ten jimi musel být šokován. Některá zjištění ale překvapila i zasvěcence, neboť dění ve státní správě překonalo další level. 

Minulý týden opět patřil mezi ty výživnější, co se týká afér našich pseudoelit (Arenberger, Vojtěch, Feri,...), a tak poněkud zapadla informace o auditu hospodaření NSA a rezignaci Milana Hniličky na funkci jejího předsedy. Přitom výsledky tohoto auditu jsou zcela absurdní, a zároveň tak typické pro hospodaření dnešní státní správy.

Při rezignaci Milana Hniličky mohli občané opět vidět typické vládní mlžení - pan premiér poděkoval Milanu Hniličkovi za odvedenou práci i za to, že vybojoval a vybudoval takové menší ministerstvo sportu. On sám pak zdůvodnil svou rezignaci enormním pracovním vytížením a zdůraznil, že jeho rezignace nesouvisí s výsledky auditu. Až potud tedy příběh poctivého dříče, jak se nám sám sebe bez jakékoliv sebereflexe snaží prezentovat pan Hnilička. Jaká je ale realita?

Jak tvrdě musel Milan Hnilička pracovat a co všechno musel vybojovat a vykonat pro vybudování uvedené instituce, to asi nikdo nemůže objektivně posoudit. Vím ale z praxe, že schopný a zkušený manažer někdy vyřeší za jeden den více než ten neschopný za několik týdnů, i kdyby "makal" 12 hodin denně.

Pojďme ještě ke vzniku Národní sportovní agentury. Jedním z hlavních důvodů, proč byla  zřízena, mělo být mimo jiné zvýšení důvěry občanů v systém dotací do sportu. Jsem přesvědčen, že právě to se Milanu Hniličkovi nepodařilo. Občané mají spíše NSA za vytvořenou dosti drahou trafiku, která podléhá přímo premiérovi a její kontrola je tak obtížná. Kromě netransparentnosti se jí ale dá vytknout i amatérismus. V lednu tohoto roku prezentovala NSA jakýsi zmatený výzkum, který měl mít vliv na přidělování dotací podle popularity sportů mezi veřejností - více zde, a za který schytala ze strany sportovních svazů velkou kritiku.

Na konci ledna pak Milan Hnilička porušil nařízená vládní opatření a odjel do Liberce slavit narozeniny svého známého za účasti dalších papalášů. To, že neodstoupil z funkce předsedy NSA hned, jak se vše provalilo, opět poškodilo její důvěryhodnost. Kauza pak vyvrcholila fraškou při zveřejňování podpory jednotlivých sportovních svazů, což jen vyvolalo spekulace, zda podpora Milanu Hniličkovi nemá přímou vazbu na přidělované dotace.

Navíc týden poté provedl Milan Hnilička překvapivou výměnu obou svých místopředsedů, z nichž kontroverzní byla zejména nově dosazená Soňa Bergmannová, která dříve pracovala jako šéfka komunikace společnosti Agrofert. Že se tak stalo bez výběrového řízení, opět jen poškodilo renomé NSA. 

Poslední ranou na důvěryhodnosti NSA pak jsou právě nedostatky, které odhalil již zmíněný audit MF ČR. Z něj je možné dovodit, že Milan Hnilička měl v podstatě zlatou kreditku s otevřeným účtem a nějakou hospodárností se NSA příliš netrápila.

Největší absurditou mezi nedostatky uvedenými v auditu  je zjištění, že si NSA najala externí firmu za skoro 6 milionů korun na vyřizování dotací do sportu, ačkoliv právě to je jeden z hlavních úkolů NSA. Cizí firma tak de facto rozhodovala o dotacích z programu Můj klub, ve kterém má NSA letos vyplatit cca 1,5 miliardy korun. 

Jako bývalého vedoucího autoprovozu mě zvláště zaujal případ přezutí pneumatik na služebním voze za 40 tisíc. Pokud by mi někdo předložil 40x předraženou fakturou, tak volám buď kriminálku nebo Bohnice. Také malé domů za konzultační a poradenské činnosti, kdy si někteří zaměstnanci přišli ke svému platu ještě k čtvrtletnímu "bonusu" cca 100 tisíc, je asi nad rámec chápání běžného občana.

Proč tedy tvrdím, že dění v NSA překročilo další level? V první řadě je to již zmíněná skutečnost, že si státní správa na plnění svých povinností najímá externí firmu. To je něco tak absurdního, jako kdyby si policie najímala soukromou detektivní firmu, aby místo ní vyšetřovala zločiny.  

V druhé řadě je to fakt, že v době nouzového stavu, kdy živnostníci museli žádat o podporu 25 tisíc, aby vůbec nějak přežili, si zaměstnanci NSA přilepšovali stotisícovými bonusy, jako kdyby se rekordní zadlužování státu a nutnost šetřit vůbec netýkalo státní správy.   

A za třetí je to nerespektování vlastních pravidel. Na všechna řídící místa ve státní správě je vyžadováno vysokoškolské vzdělání, přesto na pozici ředitele NSA byl jmenován Milan Hnilička, který své vzdělání ukončil maturitou na gymnáziu. Vláda tak tímto jmenováním vzkázala občanům, že v případě politického zájmu (při rozdávání trafik) není vzdělání až tak důležité a zároveň také, že pro ní pravidla neplatí.

Milan Hnilička dle mého názoru nepatří mezi sortu mafiánů a tunelářů. Není ale ani schopným manažerem a evidentně nemá ani koule na to, aby chlapsky přiznal, že řízení NSA nezvládnul a bere morální odpovědnost za výsledky auditu. Svým způsobem je mi ho i líto, protože jeden z nejúspěšnějších hokejistů přišel svou účastí v politice o respekt většiny národa a jen posloužil Andreji Babiši za užitečného hlupáka.

A jedna poznámka na závěr - za krádež salámu a krabicového vína v době nouzového stavu dostal nějaký recidivista v Brně dva roky natvrdo. Jsem upřímně zvědav, zda se budou orgány činné v trestním řízení zabývat zneužitím milionů v NSA během nouzového stavu a zda někdo ponese konkrétní zodpovědnost, nebo zda vše opět vyšumí do ztracena....