Merci drahá maminko.

Už ti nikdy nedám bonboniéru, která řekne vše. Nekoupím nejkrásnější růže, které tolik milovala. Zvláště ty růžové. Tolik mi chybíš, zvláště teď v máji, kdy se rodí láska. Krásná a čistá ze samého lůna matky přírody. 

Růžičky ti nosím na hřbitov stejně tak jako muškáty. Nosila tak krásné jméno jako nebeská patronka našeho města. Marie, matka Ježíšova. Kolik něhy skrývala ve svém srdci a tam kde nestačila slova, promluvil hlas srdce.

Oslavíš  nejkrásnější svátek v rozkvetlém a provoněném máji. Den matek. Oslavíš ho v mém srdci a snad i v nebi kam odešla a určitě se raduješ se spoustou andělů, protože maminky nikdy neumírají. Láska je věčná. Jsi jedním z mých strážných andělů a navždy jím zůstaneš do doby, než jednoho dne i plamen mé svíce dohoří a já za tebou přiletím na křídlech bílé holubice, která mne zanese ke svatopetrské bráně.

Dopis do nebe.

Na křídlech andělských posílám psaní do nebe, modlím

se drahá maminko za tebe.

Odešla jsi tak náhle a předčasně, za situace nejasné

odpočívej v pokoji, už se po příčině nepídím, jen Bůh

celou pravdu zná a ví, a jen on je tím, kdo plně odpustí.

Nespatřím nikdy víc tvou tvář, květiny povadnou

a slzy slané kanou na polštář.

Temnota světlo pohltí a svět ztratí zář

nevzplanou hvězdy, nevyjde měsíc, slunce pohasne.

A přece mi svítá modrý záblesk naděje

když píšu ti láskyplný dopis do nebe, tisíce

slov nevyřčených co řeknou za mě andělé.

Posílám ti ten nejsladší polibek vzhůru a písnička

nejkrásnější ať zazní z andělského kůru

ty jsi má máma, jsi má máma a navždy jí zůstaneš

dokud žiji, mám v srdci svém jméno tvé navždy 

zlatým písmem vepsané.

Odevzdávám ti své velké DĚKUJI a marně nad

chladným náhrobkem běduji, kolik ti jen maminko

toho říci chtěla, čas však předběhl mě a já roním

slzy své pro ta slova nevyřčená co slyší jen andělé.

Maminky by umírat neměly a když už musí se dle

zákona nebe stát, nechť promění se ve strážné

anděly co při nás budou v dobrém i zlém navždy stát.