Už ti nikdy nedám bonboniéru, která řekne vše. Nekoupím nejkrásnější růže, které tolik milovala. Zvláště ty růžové. Tolik mi chybíš, zvláště teď v máji, kdy se rodí láska. Krásná a čistá ze samého lůna matky přírody.
Růžičky ti nosím na hřbitov stejně tak jako muškáty. Nosila tak krásné jméno jako nebeská patronka našeho města. Marie, matka Ježíšova. Kolik něhy skrývala ve svém srdci a tam kde nestačila slova, promluvil hlas srdce.
Oslavíš nejkrásnější svátek v rozkvetlém a provoněném máji. Den matek. Oslavíš ho v mém srdci a snad i v nebi kam odešla a určitě se raduješ se spoustou andělů, protože maminky nikdy neumírají. Láska je věčná. Jsi jedním z mých strážných andělů a navždy jím zůstaneš do doby, než jednoho dne i plamen mé svíce dohoří a já za tebou přiletím na křídlech bílé holubice, která mne zanese ke svatopetrské bráně.
Dopis do nebe.
Na křídlech andělských posílám psaní do nebe, modlím
se drahá maminko za tebe.
Odešla jsi tak náhle a předčasně, za situace nejasné
odpočívej v pokoji, už se po příčině nepídím, jen Bůh
celou pravdu zná a ví, a jen on je tím, kdo plně odpustí.
Nespatřím nikdy víc tvou tvář, květiny povadnou
a slzy slané kanou na polštář.
Temnota světlo pohltí a svět ztratí zář
nevzplanou hvězdy, nevyjde měsíc, slunce pohasne.
A přece mi svítá modrý záblesk naděje
když píšu ti láskyplný dopis do nebe, tisíce
slov nevyřčených co řeknou za mě andělé.
Posílám ti ten nejsladší polibek vzhůru a písnička
nejkrásnější ať zazní z andělského kůru
ty jsi má máma, jsi má máma a navždy jí zůstaneš
dokud žiji, mám v srdci svém jméno tvé navždy
zlatým písmem vepsané.
Odevzdávám ti své velké DĚKUJI a marně nad
chladným náhrobkem běduji, kolik ti jen maminko
toho říci chtěla, čas však předběhl mě a já roním
slzy své pro ta slova nevyřčená co slyší jen andělé.
Maminky by umírat neměly a když už musí se dle
zákona nebe stát, nechť promění se ve strážné
anděly co při nás budou v dobrém i zlém navždy stát.
