Chtěli byste zdědit prstýnek po babičce? Tak zaplaťte. Jestli budete mít smůlu a narazíte na nesprávnou asistenční službu pro seniory, tak budete muset i malé rodinné šperky vykoupit. Opravdu si myslíte, že se vám to nemůže stát?
Zpočátku o tom ani nebudete vědět. Sice navštěvujete tetu jenom několikrát do roka, ale někdy i třikrát týdně si telefonujete. Když má nějaké problémy, pomáháte jí na dálku nebo se snažíte co nejdříve za ní zajet. Všechno vám vypráví, tedy alespoň si to myslíte. Mimo jiné si vám stěžuje, že se jí určitý zaměstnanec asistenční služby dostatečně nevěnuje a nezvedá jí telefon. A pak teta za pár měsíců zemře. Na pohřeb se dostaví zaměstnanci asistenční služby pro seniory s kyticemi. Divíte se. Asi něco nevíte. A pak se náhle objeví závěť, která všechno vysvětlí. Většina dědictví byla odkázána těm zaměstnancům služby osobní asistence, kteří se dostavili na pohřeb s kyticemi. A z poznámek zesnulé tety se dozvídáte, že ono penzijní připojištění, které vám chtěla vždycky odkázat, jí pomáhal tehdejší vedoucí osobní asistence zrušit. Člověk, kterému odkázala polovinu dědictví. Člověk, který přiznal přijetí zálohy na pohřeb od zesnulé tety až po sdělení, že si teta onu platbu poznamenala. Je to ten správný dědic? Je správné, když zaměstnanci asistenčních služeb pro seniory dědí po klientech? Není poskytování kvalitních služeb náplní jejich práce, za kterou jsou placeni a kterou klient osobní asistence dané asistenční službě už jednou zaplatil?
Je to smutné, ale staří lidé nejsou od určitého stavu schopni racionálního jednání. Proto mají naši přátelé, kterým jsme tento příběh vyprávěli, strach. Co se stane, až budou staří a senilní? Co se stane s jejich majetkem? Neodkážou ho potom taky zaměstnancům pečovatelské služby, až přestanou racionálně uvažovat? Jenom za vlídný úsměv. Neví, a proto mají strach, že své potomky vydědí. A vy strach nemáte?
A teď si představte sebe v opačné roli. Jste rodinou staršího příbuzného. Víte, že by mu angažování pečovatelské služby zvýšilo kvalitu života ve stáří. Samozřejmě pro něho budete chtít jenom to nejlepší. Ale budete vy klidně spát, když každý úsměv asistenčního pracovníka vás může připravit o dědictví? To není jenom nějaká ta nemovitost a finanční hotovost. To jsou i drobné šperky, které byste si rádi nechali na památku. Mnohdy se dědí z generace na generaci. A vy pak budete muset asistenční pracovníky vyplácet, abyste si mohli tyto drobnosti spojené se vzpomínkami ponechat.
Tento příběh, který se stal mým příbuzným, mi ukazuje bezmoc nás běžných lidí. Jako každý přemýšlím, zda-li má cenu bojovat za ideály a etické hodnoty. Nebo mám mlčet a kvitovat, jak notářka zaměstnancům služby osobní asistence převádí částku, za kterou by si mohli koupit novou a dobře vybavenou Škodu Octavii? Zasloužili si ji? Za to, že dělali svou práci a pomáhali seniorům? Ne, nemyslím si.
Co byste udělali vy? Obrátili byste se na onoho zaměstnance asistenční služby, aby si ponechal dědický podíl v hodnotě skoro sto tisíc korun a zbytku se vzdal? Kontaktovali byste ředitele této pražské asistenční služby pro seniory? To myslíte pozitivně a naivně. Já to zkusil. Ale o tom až v příštím článku o tomto smutném příběhu.
