Vítejte u mého nového článku. Úvodem stručně nastíním, jakým způsobem nám může být vnucena „evropská" demokracie na základě Lisabonské smlouvy. A pak si položím onu zásadní otázku, zdali bychom se neměli té evropské demokracii a evropským hodnotám beze zbytku podrobit.
Začalo to hezkým politickým prohlášením, které nikdy nemělo mít právní sílu v členských zemích a kterých je na světě mnoho. Píši o článku 2 Smlouvy o Evropské unii (ve znění po Lisabonské smlouvě): „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů." Toto uvědomělé prohlášení bylo už součástí starého článku 6. Avšak přímé právní účinky nemělo. Článek 7 sice stanovoval, že za určitých okolností může být zásadní a trvalé porušování těchto zásad sankcionováno. Členský stát mohl být takto po složité proceduře a schválení několika orgány Evropské unie klepnut přes prsty, aby nezlobil. Ale více nic - svrchovanost státu byla akceptována. To však už bude po schválení Lisabonské smlouvy minulostí.
Stačilo změnit jeden výraz. Článek 234 Smlouvy o Evropském společenství opravňuje Evropský soudní dvůr rozhodovat o otázkách týkajících se výkladu „této smlouvy". To se nyní mění. Nástupnický článek 267 Smlouvy o fungování Evropské unie už hovoří o výkladu „Smluv". Následkem této malé změny bude moci Evropský soudní dvůr rozhodovat i o porušování výše zmíněného článku 2 Smlouvy o Evropské unii a v něm obsažených principů a hodnot. Bude moci kontrolovat, jestli české zákony odpovídají lidské důstojnosti, svobodě, demokracii a rovnosti v evropském podání. A poté jednoduše říci, že ten či onen český zákon se nesmí pro rozpor s evropským právem „používat".
Zaslechl jsem, že se chystá český zákon o předčasných volbách. Také se prý najdou poslanci a senátoři, kteří kvůli tomuto zákonu chystají ústavní stížnost. Ať rozhodne český ústavní soud, jak rozhodne - po přijetí Lisabonské smlouvy by se slova chopil i Evropský soudní dvůr. A klidně by mohl říci, že se navzdory opačnému vyjádření českého ústavního soudu předčasné volby konat nebudou. A své rozhodnutí by opřel o poznatky z jiných evropských krajin. Tož jeden konkrétní příklad. Nemám pochyby, že Evropský soudní dvůr této své nové pravomoci dříve či později využije. Vždyť je už znám svým extenzivním chápáním svých pravomocí a usurpováním nových. Nenazývá se tato instituce dokonce „motorem evropské integrace"? Po schválení Lisabonské smlouvy bude pár soudců v Lucemburku rozhodovat o tom, co pro nás znamenají slova jako lidská důstojnost, svoboda, demokracie a rovnost. Z naší ústavy se stane nepotřebný cár papíru. Námi volený parlament se stane zmoklou slepicí kdykoliv, kdy bude Evropský soudní dvůr určovat naše ústavní hodnoty.
Pojměme předcházející odstavce jako axiom - tvrzení, o jehož pravdivosti se nepochybuje. Teď se nám do úst dere následující otázka: nebylo by přínosné pro Českou republiku, kdyby se podrobila evropskému výkladu elementárních hodnot? Často slyším nadšení v hlasech diskutujících, jak se těší na odstranění zkorumpovaného úřednictva. A rovněž politiků, kteří se ženou za vlastními cíli, aniž by se namáhali řídit se zákony či jednat v souladu s morálkou společnosti. Nehodnotím, jak moc či málo se uplácí na úřadech. Však na „kapříky" vůbec nemá vliv, zdali se loví na základě českého zákona či evropského nařízení. Úplatky za nás Evropská unie nevymýtí, ta nás za ně akorát bude kritizovat a pokutovat.
Dále mnozí spílají nad nedokonalostí českých zákonů a pokukují po německé či evropské legislativě. Nepopírám, že české právo asi není nejdokonalejší. Ale hraje kvalita zákonů až takovou roli? Kupte si nejlepší pastelky, a přesto se vám črty nepodaří tak jako Pablu Picassovi. Jeho pár čar je drahý, ale smyslný zážitek. Vaše čmáranice skončí nejspíše v odpadkovém koši. Nezáleží tedy na kvalitě pastelek, ale jak s nimi umíme zacházet. Stejné je to i s právem. Můžeme mít v Česku sebedokonalejší zákony, ale k čemu? Pan Rath, středočeský hejtman, si určitě najdete nějakou cestičku, jak zákony jako v případě poplatků v lékárnách obejít. Další příklad - poslanci si jednorázovým ústavním zákonem zkracují funkční období, protože chtějí docílit silnějšího mandátu v předčasných volbách. Snad aby nemuseli v duchu demokracie hledat kompromis s ostatními stranami. Vidíte, u nás světí účel prostředky. Aplikace práva je na základě těchto dvou příkladů na velmi žalostné úrovni. Nevěřím, že se lidé polepší, jenom protože nebudou mít český, ale evropský zákon na stole. Společnost není tvořena zákony, ale lidmi, kteří si je dávají.
A kudyže vede cesta k úspěchu? Naše ústavní hodnoty by měli vzejít z nás samotných. Chceme-li žít v demokratickém státě, žijme v demokratickém státě. Nechceme-li se však řídit principy demokracie, proč bychom se k tomu měli nutit? Žijeme přeci jenom jeden život, a tak ho bezpodmínečně nemusíme prožívat tak, aby z nás měli ostatní státy radost. Nejsme-li však s našimi politiky spokojeni, proč jim to při volbách nespočítáme? Nemusíme jich vyměnit vždy jen desetinu, můžeme taky poslat všech těch dvě stě hlav na chodník. Není čas pro novou a lepší generaci politiků? Chce-li se někdo bezpodmínečně podrobit evropské unii a nechat si od ní určovat naše hodnoty, není on zbabělý? Chceš-li něco změnit, tak to změn. Ale nemusíš kvůli tomu vkládat náš osud do cizích rukou. My to přeci můžeme zvládnout sami, aniž bychom se museli skrývat za evropské instituce.
Kdo se chce o rozebíraném právním problému dozvědět více, nechť si přečte článek Dietricha Murswieka - německého profesora práv na Albert-Ludwigs-Universität Freiburg a právního zástupce poslance Petera Gauweilera před německým ústavním soudem ve věci Lisabonská smlouva. Tento článek naleznete v německém právním časopise Neue Zeitschrift für Verwaltungsrecht - NVwZ 2009, 481, 486 (nakladatelství C. H. Beck). Internetovou prezentaci profesora Murswieka s dalšími odkazy najdete na http://www.dietrich-murswiek.de/.
