Oblékám si tričko a kraťasy, ponožky, obouvám boty. Nasazuji přilbu a rukavice. Sevřu dlaně do pěstí a ujistím se, že je vše na svém místě. Chytnu řidítka, naskočím na sedlo a šlápnu do pedálů. Zvolna, zahřívám se. Míjím domy v ulicích, lidi na zahradách, pobíhající psy, kočky i slepice… vjíždím do polí, lesa. Město mám za zády a ocitám se uprostřed stromů, listí, potůčků.
Jedu. Stoupám do kopců. Tep se zrychluje, cítím proudit krev v těle. Dýchám zhluboka. Každá buňka mého těla potřebuje životadárný kyslík. Dostává ho. Čistý vzduch horského lesa. Jsem jeho součástí. Lehký vánek proudí kolem, příjemně chladí. Svaly nohou zabírají víc a víc. Mířím vzhůru k vrcholkům. Kamenitou cestou míjím stromy, keře, krmelec… vítr ve větvích hraje famózní skladby, bez textu, bez dirigenta. Sám pro sebe a celý les a vše v něm. Občas se přidá píseň ptáků. Praskající větvičky pod koly. Padající list.
Rychlý tep i dech, horko a pot… úžasný pohled do údolí. Domečky, cestičky... vše jako na dlani. Vysoko s nadhledem, ale v naprosté součásti všeho kolem. Pevně stisknu gripy, ukazováčky na brzdách. Kolena pokrčená, lokty zeširoka. Pouštím se dolů. Jedu. Vše se zrychluje. Vnímám jen pár metrů cesty před sebou a dech. Čas neexistuje. Já v širém prostoru. Adrenalin cítím až v konečkách prstů. Kličkuji cestou, vyhýbám se větvím, velkým kamenům, vymletým kolejím od proudů vody, která tady stékala za deště.
Přibrzďuji, zpomaluji. Kopec mám za zády, město před sebou. Dech i tep se zklidňuje. Radost a úsměv veselého cyklisty však přetrvává. Užívám si to. Tady a teď!!! :)
