Možná jste si toho taky všimli. Nastoupíte do tramvaje, chvíli tak nějak koukáte do prázdna, a pak zaregistrujete hovor. Hlasitý hovor. Myslíte si, že se zas nějací puberťáci předvádějí a mluví co nejvíc nahlas. Ale ne. Je to člověk, který mluví sám se sebou. V poslední době mi připadá, že se v MHD tito blázni nějak přemnožili.
Jezdím MHD skoro každý den. A není dne, abych aspoň jednoho takového blázna nepotkala. Mám skoro pocit, že snad v každém autobuse, v každé tramvají nějaký takový sedí. A nemluvím teď o homeless, ti toho naopak moc nenamluví, o nich se dozvíte spíš díky svému nosu než uším. Ti lidi vypadají třeba úplně „normálně“. Tj. jsou čistě oblečení, běžně upravení. Jediné, co je na nich zvláštní, je mluva sama se sebou.
Mluví o čemkoliv. Nedávno za mnou seděl úplně normální kluk (napohled), který si pro sebe vyprávěl, jak se mu líbilo na nějakém fesťáku, že tam našel peněženku, snažil se ji někam vrátit, ale nikdo z pořadatelů nevěděl, co s tím, tak si ji nakonec nechal, a v ní bylo 9 stovek. „Joo tam to bylo super, na tom fesťáku. Jsem přelezl plot, a byl jsem tam, fakt perfektní. A ta peněženka… bych ji vrátil, fakt, ale komu? Týpek z ostrahy nevěděl, co s tím, ještě mi řek Vole co blbneš, si to nech ne, ale bylo mi to blbý, si to nechávat, když to není moje, ale s bengama se nebavím, vole, to jsou debilové, jsem si to nechal, no, sorry, devět kil tam bylo, žádná adresa, nic, tak nic no, vole, jsem měl prachy najednou…“ A pak vyjádřil touhu po sportovním zážitku: „Do Ostravy na ten tenis pojedu. Taky tam přelezu plot a budu v areálu. Del Potrovi budu fandit, to je frajer. Ty vole tam budou všichni fandit Štěpánkovi, a já budu řvát vole furt Aut! Aut! A ti budou čumět vole! Akorát ten vlak je drahej jak kráva, víc jak dvě kila za to nedám vole, ať mě vysadět, v pendolinu se schovám na hajzl až do Olomouce, a pak už mě nevysaděj vole…“ A tohle posloucháte a nevíte, co si máte myslet. Další monologisté nadávají na poměry, na drahotu, na svou rodinu, na kamarády. Mluví už skoro adresně k ostatním. A úplně nejhorší je, když si vás ten člověk vybere jako společníka a chce, abyste s ním diskutovali. Má lehce nepřítomný pohled, ale jste objekt a vyžaduje od vás reakce. Nedávno si mě vyhlídl šílenec na zastávce a kříčel na mě, že jedenáctka má jezdit do páru s dvaadvacítkou, protože kapacita té trati je teď malá! A co si o tom myslím? No co si o tom myslím?? Nemyslela jsem si nic…
Co vede relativně normálně vyhlížejícího člověka mluvi tnahlas sám se sebou? Nebo ještě lépe – pronášet monolog ke všem spolucestujícím? Nemají si s kým povídat? Žijí ve svém světě, jsou postižení, nemocní, co je to za lidi? Mám se jich bát? Mám vystoupit a počkat na jinou tramvaj – ovšem pravděpodobně s jiným bláznem? Nevím. Ale zdá se mi, že je jich v poslední době nějak víc. Nebo je to tím, že jsou prázdniny, lidí cestuje míň a tudíž je jen víc registruju? Těžko říct.
Každopádně příšerné vedro v MHD bez klimatizace, tito blázni a menší provoz ve městě mě ženou do auta, kdykoliv je to jen trochu možné.
