Spíte s kým nechcete?

Přeneste se do jedné pošumavské chaloupky jednoho letního rána.. V podkrovní ložnici vás za ranního rozbřesku budí zpěv ptáků,  do plic nabíráte vlahý horský vzduch, slastně se protahujete, klouby roztomile praskají

X+okno-chalupa

jenže ten šramot, co slyšíte, nevychází z vašeho zdevastovaného těla, to se protahuje ještě někdo jiný. A těsně nad vaší hlavou. Otráveně si pomyslíte, že se vrátila kuna, kterou jste už jednou vystrnadili. Ale tentokrát se hemží nějak divně…

Právě přestalo fungovat televizní analogové vysílání, takže za soumraku budete mít postaráno o jinou hodnotnou podívanou. Sednete na kameny u skalky a budete bedlivě pozorovat, z které skuliny ve střeše se ten váš spolunocležník vydá na lov.

Ještě nevychladla ani káva, kterou jste si na dlouhou čekanou připravili a pod střechou něco ožívá. Když vyletí první tři netopýři, oddychnete si, že kuna se tentokrát nekoná. Jenže pak  sedíte a počítáte dál.

„Tak si představ,  těch netopejrů  bylo třicet čtyři“, hlásíte ráno telefonicky drahé polovičce do vzdálené civilizace.

Je fakt, že občas leccos lehce vylepšíte, když se vám pravdy nedostává. Teď ale důrazně vyvrátíte podezření ze zkreslování skutečnosti  a čekáte na večer, kdy hlava rodiny dorazí do šumavských hvozdů za vámi a budete upřesňovat počet střešních  návštěvníků společně.

Za soumraku obsadíte pozorovatelnu a napjatě čekáte, kdy začne představení.

Tentokrát si k tomu přinesete i pohodlná křesílka a skleničku dobře vychlazeného ryzlinku.

Když napočítáte prvních dvacet, vidíte, že podezření z upravované skutečnosti se vytrácí.

Když jste u padesáti, začínáte mít počtářskou nejistotu. Když vylétává sedmdesátý netopýr, zmocňuje se vás takový podivný smích, který nemá s veselostí nic společného.

Nemá cenu to protahovat – napočítali jsme jich sto dva !!

„No to je dílo, zejtra jedu domů, tak musím vygůglovat všechno o netopejrech a co s něma…“

pravila jsem odevzdaně.

A následující den studovala – pilně. Mimo jiné taky to, že netopýři žijí průměrně 4 roky, ale mohou se dožít až 39 let. Jsou přísně chráněni. Během hibernace se teplota jejich těla může snížit až na 2 st. C, napůl procitají jen aby vykonali potřebu. Jednotlivé druhy se od sebe odlišují například tvarem uší nebo různými drobnými výčnělky. Jsou velmi konzervativní a během svého života využívají opakovaně stejné úkryty. Letní kolonie tvoří netopýří samice s potomstvem o počtu od několika desítek až mnoha set jedinců a oblíbená letoviska navštěvují celá dlouhá desetiletí. Informace se dědí z matky na dceru.

Tak to máme o návštěvy postaráno.

Jenže když jsme se vrátili následující den na chalupu, po netopýrech nebylo ani vidu ani slechu. Asi se vypravili do pustějších končin.

My se budeme muset spokojit s našimi pavouky, slimáky, drozdy, sýkorami, slepýši, užovkami a zmijemi…možná přijde zase kuna?

Napsáno pro MF DNES přílohu Léto, vyšlo 3.8.2010

související:

http://cejpkova.blog.idnes.cz/c/44976/O-vrazdeni-vnucich-a-slimacich.html#t2