O staré singrovce

Mají to tak malé děti - že neživé věci dovedou brát jako živé. Pak se to někam vytratí a po dlouhých desetiletích se člověk zamyslí nad něčím, co ho provázelo celý život. Ten šicí stroj býval u nás v kuchyni. 

Ve velké prostorné kuchyni, kde byl uprostřed jídelní stůl a u okna sídlila tahle stará dobrá pomocnice značky "Singer". 

Protože byla šikovně na světle, dala se k ní přišoupnout židle a z té plochy, kde se v šicím procesu posunovala látka, byla parádní plocha na položení knížky. Bylo mi deset, hltala jsem tenkrát "Lovce mamutů" od  Eduarda Štorcha.  Kopčema jsem musela bohužel často opustit a mazat do rytmiky - drsný návrat do reality...

Z druhé strany stál nepoužívaný "mycák", na kterém trůnily tatínkovy demižony s rybízákem. Společnost jim jednou dělal maminčin nastřihaný  krásný bílý damašek, připravený k ušití povlečení. Asi se ti dva domluvili a udělali akci. Jednoho krásného rána byly nalezeny demižony bez zátek a damašek s výraznými rudými efekty...

Pak nastaly singrovce smutné časy - doma ji nahradil moderní elektrický stroj a stará šlapka putovala na chalupu...

Její čas tam přišel po dlouhých letech, ve chvíli, kdy jsem si usmyslela, že ušiju nový přehoz. Ještě dneska si vzpomínám, jak jsem zoufale zkoušela uvést tu stařenku do provozu. Ale dokázala to.

Teď tráví stáří u nás na terase.

Podstoupila operativní vyjmutí šicího mechanismu, důstojně slouží jako venkovní galerie keramiky a zdá se, že je spokojená.