Nebojte, to není reporáž z hospicu, i když tam to má velmi významný smysl... Tahle epizoda se odehrála na jednom z parádních pozdněletních a podzimních cyklovýletů po jihočesku.
Každý den má člověk prožít tak, jako by byl poslení. Fajn. - Když fungujete v pracovním procesu, jsou vám takový moudra víte na co...
Když jste už velkej kluk , nebo holka /aby byla dodržena genderová vyváženost/, dospěli jste kýženého cíle a jste důchodce. Jste šťastni:
1/ že jste se toho vůbec dožili
2/ že vám přiměřeně fungují fyzické a psychické síly
Pak nastává jedna velká otázka - jak s tímto stavem naložíte?
Fantazie nabízí mnoho variant - od ovívání půvabnými polooblečenými mulatkami pavími vějíři po přivýdělek k nuzné penzi .
V našem běžném životě:
1./ stabilní gaučová poloha, bez ohledu na roční dobu
2/ gaučová poloha "on or off " - jestli se na ten fotbal koukat dá, nebo nedá
3/ stateční - buď to se svou kondicí myslí fakt vážně, nebo jim to dělá dobře - na tv koukají jen jako na večerníčka /10 minut denně/, hrabou se v záhoně, courají po horách, nebo aspoň na výlety, šmudlají cosi v dílně, jezdí na kole...
Jsou tací, kteří si koupí za mrzký peníz elektrokolo, jednou za rok na něm vyjedou, aby o tom mohli jednou za rok ve VIP společnosti vyprávět, jélikož je to IN.
Taky jsou kluci a holky, co na kole jezdí odjakživa, podle nepsaného pravidla mají už nárok na elektrokolo /65 a výš/ a vesele si to užívají.
Jednoho takového akčního, co si to umí užít, znám: buď chytá ryby a vesele klábosí s vedlesedícími rybáři, nebo jako čiperný sedmdesátník objevuje krásné neznámé kouty jihočeska. Při posledním výletě na třeboňsku takhle přes cyklořidítka utrousil, : " kdo ví, jak dlouho si to člověk bude moct dovolit, každej den dobrej"...
