Polygamie, monogamie ... vyberme si.

web / I.M.Hartingerová

Jste zadaní? Osobní otázka na tělo. Máte přítelkyni či přítele, ale i tak se občas poohlédnete na ulici za pěkným objektem a máte-li vedle sebe zrovna svoji milou polovičku, je vám toto vyčiněno? Myslím, že hodnocení druhého či stejného pohlaví patří k základním lidským potřebám, není to nic proti ničemu, ať už z hlediska sexuality, tak z možnosti hodnocení soupeře, samce, obranáře. Věc zalichotí, ale též dokáže vytočit. Tento efekt jsme si přenesli z dob minulých od našich zvířecích kolegů. Avšak otázka může pokračovat, třeba takto. Jste zadaní? Máte přítele či přítelkyni a polygamie, jinak řečeno, nevěra vám nedělá problém?

Jeden známý to vystihl celkem jasně „manželstvím nekončím jako chlap…“ Co vy na to?

Žijeme ve společnosti, kdy ve většině zemí je polygamie netolerována, vždyť je to proti společnosti a my žijeme v moderní společnosti a ne na východě a jsme na to náležitě hrdi. Ano, toto tvrzení můžeme takto chápat, je to především věc názoru, a jestliže se odpoutáme od myšlenky mnohoženství, mnohomužství, můžeme na naše poměry polygamii chápat též jako nevěru.

Nevěra byla, je a bude, vždyť přitažlivost je jen chemie a každý si může vybrat, zda podlehne. Často se můžete dočíst, že člověk je zrozen ze zvířete a že k polygamii tíhne spíše muž než žena, neb muž z biologického hlediska není limitován těhotenstvím a následně starostí o potomky, tedy se svým genetickým materiálem může nakládat trochu lehkovážně. Podle mnoha můžu je polygamie sen každého normálního chlapa. Opět věc k diskuzi, protože kdo tvrdí údajně opak je buď lhář, nebo není normální, takový názor berme trochu s rezervou.

Podle vědců se mužská varlata nacházejí uprostřed mezi gorilou a šimpanzem. Nicméně z genetického hlediska je nám nejbližší šimpanz. Lidská výbava se odlišuje jen o 1,2%, např. zajímavý Šimpanz bonobo u kterého hraje pohlavní styk hlavní roli. Ten jej používá jako pozdrav, při řešení sporů, usmiřování a při výměně zboží za potravu. Z ženského hlediska se jedná spíše o důmyslné zajištění příhodné budoucnosti a následně o přežití potomků se silným samcem. Je to vážně pravda? Mohlo by se tvrdit, že ano. Když se zaměříme na některé bohaté a vlivné muže v minulosti a současnosti, bývá v těchto kruzích obvyklé, že si pánové nacházejí atraktivní přítelkyně. Z mužského hlediska se jedná o hezké zkrášlení šatníku a o poplácání po ramenou od kamarádů, z ženského hlediska o zajištění celkem příjemné budoucnosti. Tento jev v přírodě je pojmenován Charlesem Darwinem jako přírodní výběr, silnější nahradí slabšího.  

 Proč zrovna monogamie a ne polygamie? Podle některých moudrých lidí za všechno může křesťanství.

Když si přečteme chytré texty, ty tvrdí, že na počátku byli lovci a sběrači, kde již převažovaly monogamní vztahy. Lovec – sběrač si jednoduše nemohl dovolit více partnerek neb způsob jejich obživy nebyl natolik efektivní, aby nasytil velkou rodinu, popř. i milenku, toto tvrzení převládá dodnes, pokud nejde jen o čisté fyzično.   

V Mezopotámii si manžel mohl opatřit konkubínu jen v případě neplodnosti původní matky. V Izraeli bylo mnohoženství sankciováno v Řecku od raných dob vládla monogamie, avšak věrnost byla ovšem jen ženinou povinností. Stejně tomu tak bylo u slovanských kmenů, kde byla především monogamie, jinak tomu bylo u panovníků.

Křesťanství monogamii přisuzuje přímo teologický význam a tuto myšlenku jen rozšiřuje, ne ji zakládá. Chápe manželskou lásku mezi mužem a ženou jakožto předobraz vztahu Boha a církve i věčné boží lásky, nebe. Kristus říká: „...nepotřebujete předobraz, který by vás nasměroval k nebi, když už v nebi jste. To definitivní spojení už nastalo.“ Souhlasím celkem s názorem božím, avšak trhliny a názory jsou vždy na místě a můžeme opět oponovat. Co třeba nemístnosti v církvi…? Jak tedy vypadá peklo a nebo naopak nirvána? Je vůbec boží spojení možné?

Ač je v České republice nejvíce ateistů, v určitých případech uklouznutí nebo průšvihů se stejně dovoláváte nebes…další známý pravil: „Nebesa mi pomůžou, to posílí náš vztah, kdybych nepodváděl, je možné, že bych se svojí partnerkou tak dlouho nevydržel, vždycky když uklouznu omylem na jinou slečnu, vzpomenu si, koho mam doma a vracím se.“

Tedy, každý svého štěstí strůjcem. Chovejme se tedy, jak uznáme za vhodné. Ve výsledku jsme přeci jen zvířata, umíme se tak důmyslně a promyšleně chovat, i když je pravdou, že se od zvířat odlišujeme velikostí mozku a odpovědností za sebe a své blízké.

Člověk umí sexualitu ovládat místo, aby sex ovládal jeho, je dobré si říci, že přechod k monogamii je spíše individuální rozhodnutí než přírodní výběr. Jak by řekl další můj známý „když já prostě musím, svoji přítelkyni miluji, ale ono vás to otupí a mně se nejvíce líbí ta různorodost.“ Je jasné, že toto téma je na celovečerní diskuzi a blogový příspěvek je jen kapka v moři. Určitě bysme se dobrali zajímavých názorů a závěrů.