Občas se stane ...

Občas se stane, že jste obšťastněni nějakým darem díky rodičům, prarodičům, strýčkům nebo i záhadným tetičkám, příjemné. Mohou vám jej přenechat z důvodů nepoužívaní nebo pro radost, ale též i z důvodů smutnějších, jako poslední vůle... takový je život.

web

Já budu dnes kopat za dary chtěné, takové, které si přejeme a které i dostaneme? 

Víte, můj děda je skvělý člověk. Žije s babičkou na Moravě ve městě, které dalo světu náramné pivo Holba. Celý život něco řídil, na vojně řídil velikou Tatru, potom vojenského gazíka, v civilu byl muž mnoha vozů, které měl vždy ve vzorném pořádku. Svoji profesi spojil také s řízením, celý život byl řidič lesního nákladního vozidla. Můj hrdina, který mě brával do garáží kroutit velkým volantem a který mě naučil mít rád auta. Mé první „r“ jsem se naučil na slově „Tatra“. 

Jednoho dne, v roce 2004, mi děda sdělil, že plánuje ježdění pověsit na hřebík, že už ho má dost, ale že si ještě dojede v létě do lesa pro borůvky a potom mi předá klíčky od svého vínového Favorita. Kdybyste mě v tu chvíli viděli, byl jsem v sedmém nebi. Dědův Favorit byl neskutečný stroj, dokonale vyladěný, vyčištěný, připraven vždy bezchybně posloužit svému majiteli.  

Letní dny minuly a s nimi i sezóna borůvek. V této době jsem byl jak na trní a vymýšlel, jak se dědy nepřímo optat, kdy mi tedy auto daruje, že léto už je fuč a já se přeci tak těším, vždyť mám už vymyšlené dokonce i jméno pro své první vozidlo. Vymýšlel jsem si i celkem pravdivé sliby, že budu hodný a uctivý k rodičům, že budu uklízet … prostě klasika, která je známá snad ze všech rodin, když o něco jde.   

Na podzim se děda začal o Favoritu bavit sám. Řekl, že na svůj slib pamatuje a že mi udělá ještě v zimě technickou, vymění pneumatiky, abych měl s autem co nejmenší starosti a pak ať si pro něj přijedu. Opět, má nirvána byla nepopsatelná „brzy se zařadím do automobilového světa, budu její součástí, budu řidič k pohledání, který tvrdej chleba má“.

Zima minula, mé vysněné auto technickou i pneumatiky získalo a já se zas netrpělivě ošíval. Neměl jsem nač čekat a tak jsem na dědu lehce zatlačil, kdy tedy bude možné si pro vínového fešáka na Moravu přijet. S ledovým klidem, který znají jen profesionální řidiči, mi odpověděl, že již brzy, že nyní staví ve městě nový supermarket a až jej dostaví, což by nemělo trvat déle než rok, nebudou již muset s babičkou dojíždět pro nákup do vzdálenějšího města, pak ať si pro něj přijedu, že jej už vážně nebude potřebovat.

Co vám budu povídat, píše se rok 2012. Supermarket postavili, možná, že by za tu dobu stihli postavit i další, dokonce i na několik sezón borůvek došlo, technické kontroly Favorit zvládl od té doby již čtyři a já v koutku duše stále doufal, že děda nezapomněl a že se ozve a nabídne mi své životní vozidlo, které bych řídil s takovou pokorou a láskou.

Jednoho nedávného víkendového dne, kdy jsem si výjimečně zapomněl mobilní telefon doma, jsem vyrazil pokořit noční město, mi zazvonil mobil. Jestli hádáte, že mi volal můj děda, pak hádáte skvěle. Proč ale volal? Nic není ztraceno, záhy se rozsvítil mobil ještě jednou a na mobil došla textovka, v níž bylo napsáno, ať se co nejdříve ozvu, že se Favorita potřebuje zbavit neb slíbil sousedovi svoji garáž. Skvělé, moje čekání se vyplatilo a nyní čeká na poličce v mém telefonu jako nejlepší sladkost, jako jediná dívka na opuštěném ostrově.  

Jestli byste čekali šťastný konec…pak ještě chvilku vydržte.

Přišel jsem z města s hlavou plnou moudrých myšlenek, které jsem potřeboval rychle někomu sdělit a kdyby se tak nestalo, jistě by se svět přestal točit. V domnění, že píší mé moudro kamarádovi, odepsal jsem omylem dědovi na jeho zprávu: „Bohatství je dráždidlem ke špatnosti“ Publius Ovidius Naso.

Vezmu to již v rychlosti, nemá cenu se týrat. Ve finále to vzalo rychlý spád.  Děda si z mé zprávy vydedukoval, že by mě svým darem snad mohl zkazit, což by samozřejmě nerad a tak milého Favorita odvezl další den do šrotu. Pravda, už nebyl takový fešák, jako v roce 2004, kdy první nabídka padla, ale stejně, nostalgie.

Musím se nějak utěšovat, asi to tak mělo být, možná mi mé moudro zachránilo krk před jinými řidiči, jistě to tak bude, proč by to tak nebylo…proč? Protože jiný důvod raději hledat nechci !