„Mějte nás rádi, jsme krásní a někdy i neškodní“

Autor článku

„Nesahej na toho pejska, je velký a kouše …“ nebo „jdi dál od té kočičky, může mít vzteklinu“ stejná, ale i podobná upozornění jsme jako malé děti slýchávaly od našich rodičů, babiček a dědečků celkem často. Z mnoha takových upozornění se následně staly fobie, které mnohdy přetrvávají do konce života.

Tento článek popisuje dva veselé střety se čtyřnohými kolegy, které není radno podceňovat :)

Jednoho pěkného víkendového dne po návratu z Prahy jsem se vydal do města na obhlédnutí obchůdků a také, abych se pokochal novinkami v městském budějickém ruchu. Není důležité, co jsem vypozoroval, důležité je co přijde posléze. Když jsem usoudil, že již pátrání po novinkách bylo dost, namířil jsem si to na trolejbusovou zastávku směr domov. Hrozně rád běhám a myslím, že tuto moji zálibu vycítil i řidič trolejbusu, který jel mým směrem, tedy jsem nabral rychlost a prchal.

Vždycky mi bylo opakováno, že velcí psi jsou zlí a malí pséci bývají neškodní, s nimi kamarádit můžu, toto tvrzení mám v sobě stále uložené, ejhle, jak chybné, já chlapec bláhový.

Jak jsem uháněl za trolejbusem, uviděl jsem slečnu venčící malého jezevčíka. Jezevčík se procházel na jedné straně chodníku a slečna zas na druhém, přes cestu bylo nataženo vodítko. Běžím, běžím, chystám se ke skoku přes vodítko, pejsek se však dal do štěkotu a jde mi vstříc. Já skákám, on skáká a už cítím jeho zuby na mé holeni. On pobíhá kolem mě, štěká a já se kácím na zem zamotán do vodítka. Venčící slečna jen polekaně pobíhá kolem mě a dorážejícího psíka a křičí „fuj, fuj, nech ho“ … ale kdo koho má nechat…? Od této příhody nevěřím už ani yorkshirum.

P.S: Trolejbus jsem stihl :)

Druhá příhoda se stala nedávno při dovolené v Českém Švýcarsku v hotelu v Jetřichovicích. Přítelkyně si pořídila fretku, hodnou fretku, chlapečka. Díky mé milé jsem pochopil, že fretka je vcelku přítulné zvířátko a představa, že se za ocáskem táhne obláček charakteristického nevalného pižma, byla celkem mylná.

Fretka s námi jezdí na většinu našich výletů a lidé si jí se zájmem prohlížejí, někdo ji však hned nepozná a hrdě prohlašují, že viděli sysla, vydru, veverku nebo vačici, hezké.

V hotelu, kde jsme fretku zanechali, byli upozorněni, že s námi toto zvířátko bude sdílet pokoj, bohužel jak se ukázalo, nejspíše zapomněli informovat paní pokojskou.  Když jsme se vraceli z výletu potkali jsme onu paní, která se na nás podívala, a bylo na ní vidět, že nám něco chce říci, ale to něco se v ní pere a neví, jestli nám má onu příhodu sdělit…sdělila. Prý nám měnila ručníky, když v tu náhle něco kolem ní proběhlo na chodbu. Paní pokojská se polekaně ohlédla a uviděla fretku, jak peláší přes celou chodbu. Zachovala si však duchapřítomnost a začala fretku pronásledovat, cestou potkala kolegyni, která se k pronásledování přidala. Když zahnaly fretku do kouta, začaly na ní házet ručníky a nahánět ji, aby ji chytly, ale to našeho milého dobrodruha jen vyburcovalo v domnění, že se jedná o výzvu ke hře. Tedy s veselým a přátelským výrazem začal na paní pokojské dorážet, a jak jej známe z minulosti, určitě se snažil paním nalézt do nohavic.  Opět úlek, tentokrát o něco větší neb si nejspíše paní myslely, že je chce sežrat a poškrábat, tedy si na pomoc zavolaly pana správce. Pán prohlásil, že na ní holýma rukama nesáhne, že jistě kouše a bude mít vzteklinu, tedy fretku odlapil tak, že jí zabalil opatrně do ručníku a odnesl zpět do našeho pokoje, hrdina. Pro fretku to byl jistě silný a zábavný zážitek neb se probudil až další den ráno.

Myslím, že to tento příběh byl zážitkem pro obě strany. Fretka se proběhla po zakázaném území, kde si s ní hráli hned tři lidé najednou a ti tři lidé zas měli zážitek, že ulovili drsně vyhlížející zvířátko, které jistě kouše prsty a láme nohy :)