Disidenti konzumní společnosti

Jste také takoví? Máte pocit, že do dneška taky trochu nepatříte? Nebo naopak patříte? Tak čtěte dál a rozpoznávejte (sebe) anebo zatracujte (třeba mě). Přitom myslete na to, že ti ekonomičtí a političtí mágové, kteří se snaží vrátit svými zásahy všechno před blahobytný rok 2006, jsou stejně směšní, jako onehdy dávno dělníci, kteří se rozbíjením strojů snažili zastavit průmyslovou revoluci. Svět pádí dopředu a disidenti konzumní společnosti budou zanedlouho ve většině. Ale ještě nejsou. Tak patříte mezi ně? Nebo teprve budete?

Disidenti konzumní společnosti  

- jsou vnímáni jako podivíni

- nefigurují mezi movitou třídou společnosti

- nesouvisí s žádným náboženstvím nebo vegetariánstvím a podobně, ale mohou tomu fandit nebo se účastnit - je to individuální

- jsou neschopni aktivně se účastnit současného politického života, práce s polopravdou je znechucuje

- nechápou systém hierarchie a prestiže současných (hmotných) hodnotových žebříčků společnosti - je jim to jedno

- nelze zaměňovat s potrhlými boháči, disidenti se často pohybují na statistické hranici bídy, jen to dostatečně nechápou, protože jim (pro ostatní důležité) věci nechybí

- nechápou reklamní kampaně, tudíž jim nepodléhají, fronty na sezónní slevy registrují jen zcela náhodně a s úžasem

- jejich podivínství se projevuje mnohdy na poli kulturním, neznají současné masové trendy seriály, filmy, knihy, hudbu, nejsou schopni o tom diskutovat,  jinak se zajímají o všechny nezajímavé a okrajové žánry čehokoliv, mohou být aktivní i ve vědě.

- ze současných trendů uznávají především internet a komunikační technologie pro snadnost získání odborných informací a pro dostupnost menšinových zájmů (věda, kultura, atp.) a spřízněných duší.

- v reálném okolí bývají často osamoceni nebo i nerozpoznáni, někteří se snaží chovat naoko „normálně“ aby chránili své životní postoje před kritiku okolí. (Často rodiné nebo pracovní důvody) Se svým postojem ke světu bývají často sami i ve vlastních rodinách.

- pokud jsou rozpoznáni, jsou často vystavováni soustředěnému tlaku ostatní společnosti, kterou jejich „nenormalita“ znervózňuje. Konzumní společnost se tak snaží sama zbavit svých rostoucích pochyb a potvrdit si svoje dogmatické pravdy (trvalý růst, udržitelný rozvoj). Ochota disidentů nebránit se, ale míjet je v cestě za svým způsobem chápání světa je pro společnost nepochopitelná.

- nebojují proti současnému stavu společnosti, nezajímá je, nechávají jej za sebou, očekávají, že se ostatní časem připojí, je to jejich jediný rozumný logický závěr. Jejich rezistence ke konzumním svodům je způsobem jejich „boje“, fascinují svou existencí a svým způsobem života rozsévají pochyby do svého okolí.

- jejich způsob života je zvýrazněn v dobách hmotných krizí - téměř o nic nepřicházejí - žádné ztráty. Nevytvářejí finanční rezervy, neboť vidí jejich velkou neperspektivnost.

- nejsou schopni dělat věci jen pro peníze, bez vnitřního zaujetí pro vlastní řešený problém

- nechápou sousedské majetkové poměry jako soutěž, nesnaží se tudíž nikoho porazit. To většinovou společnost velmi zneklidňuje a snaží se to sama sobě vysvětlit obviňováním ze skryté závisti.

- disidenti nejsou schopni závidět majetky a hmotné výhody

- milují obyčejné bezcenné věci a nedokážou to vysvětlit

- o dovolené navštěvují neznámá, neatraktivní místa, zpravidla jde o poměrně nevýhodné akce v očích konzumní společnosti

- nechovají se úsporně, racionálně a výhodně z hlediska konzumní společnosti

- nevědomky jsou zastánci deglobalizace, zdá se jim přirozené používat věci a výrobky ze svého nejbližšího okolí, uniformita čehokoliv je děsí, jsou na straně různorodosti i za cenu zjevných hmotných nevýhod.

- cizí kraje a kultury je neohromují svou produkcí, ale svou samotnou existencí, odlišností, nelze zaměňovat s takzvanou zážitkovou turistikou - nemusí šplhat na Everest, raftovat nebo se vrhat do hlubin na laně. Vnímají svět na jiné, hodnotově vyšší vlně - chtějí více vnímat a chápat, ne jen v sobě vyvolávat jednoúčelové (a návykové) adrenalinové vlny.

- obecně mají nižší náchylnost k tvorbě drogových a jiných závislostí. Jejich komplexnější chápání světa nelze nahradit chemickou náhražkou vědomí - neuspokojilo by je to. Jejich primární potřebou není nasycenost lidských potřeb, ale vyrovnanost, harmonie.

- nechápou čas jako dogma, často nevlastní hodinky nebo diáře

- nerespektují svůj faktický věk - nechovají se jako jejich vrstevníci

- jsou zastoupeni ve všech věkových kategoriích, nejjasněji se ovšem projeví jejich charakter až po 30. až 35. věku života. V té chvíli již všechny znaky chování charakterizující disidenty konzumní společnosti nemohou být zaměňovány za mladický idealismus, který se často projevuje odmítavým postojem k jakékoliv vládnoucí společnosti, často revolučním způsobem. Disidentům je revoluční jednání v zásadě cizí. Jsou výsledkem evoluce konzumní společnosti, která dosáhla svého vrcholu a jako evoluční prvek se chovají.   

Nikdo z disidentů konzumní společnosti zřejmě nenaplňuje všechny výše uvedené body, jen se k nim více či méně blíží. Stejně jako disidenti minulého režimu nebyli všichni Mirkové Dušínové, což se v plné pravdě ukázalo v posledních dvaceti letech

Děkuji panu režisérovi Janu Švankmajerovi, který pořadu ČT v cyklu Zlatá šedesátá na závěr prohlásil zhruba toto:  Konzum je ideologie. Režiséři reklamních spotů jsou stejní přisluhovači ideologie, jako ti, kteří točili ideologické filmy v 50. letech.

Ta dokonalá definice mě ohromila a posunula zase kousek ke svobodě, ve které mě nebude masturbovat neviditelná ruka trhu.