Čtyři dny v lese S - Smíření

Cizí kraje nemusí být překotně daleko. Dokonce si do nich ani nemusíme chystat cizí jazyky. I docela blízko je hodně míst, kam vás běžný život prostě nezavede a každý je má jinde. A tak bodnete prstem do mapy, vyrazíte pro vás novým směrem, a tam čekáte nové přírodní scenérie, památky … a najdete díry do země, kriminály, tábory nucených prací, popraviště … no … stane se…

Ó smrti, jak jsi daleko! Jak lehce se to při dobré náladě a zdraví vykřikne. Jak naplno to zazní! Ne tak ovšem ve Slavkovském lese, který je na takové opovážlivosti citlivý. Na první pohled je to jen tichý kraj, ale když se zadíváte do hlubin času, začne na vás ta země chrlit proudy příběhů kovkopů a horníků, které při dobývání stříbra a cínu a dalších nerostů vynesli z těch děr nohama napřed. A když už země zdánlivě všechna svá bohatství vydala, objevil se na scéně uran a všechno začalo nanovo. Tentokráte pro potěchu soudruhů tu zubatá obcházela pracovní tábory a zapisovala se do kraje.

To na vás pak trochu padne tíseň a zatoužíte jít někam mezi lidi, kde to zkrátka žije. Tak vyrazíte na hrad Loket, který z dálky vypadá tak pohádkově … ale chyba lávky. Neboť zasloužilejší kriminál byste jen dlouho v okolí hledali. Své o tom mohl vědět i sám Karel IV. který tu nedobrovolně strávil kus dětství. Ale to byl ten ze šťastnějších příběhů. Abyste nezůstali na pochybách, tak v samotném hradu samozřejmě nechybí celá škála ukázek mučení a věznění v barvitých podobách. Pryč, pryč, ale kam?

Bečov nad Teplou se nabízí. Vypadá jako cukrkandlový bonbon v té okolní lesní záplavě. A opravdu, zdá se, že tady najde duše onen hledaný klid. Poslechnete si zajímavý příběh, kterak mazaní estébáci převezli západní šlechtice a obrali je o mobiliář Sv. Maura … a pak jej spatříte. Je úchvatný, ať už jste silní ve víře nebo nikoliv. Je monumentální i filigránský, a pokud nepomyslíte na to, co je uvnitř – totiž ostatky – vzpomínka na všudypřítomnou smrt se málem rozplyne.

Je konec otvíracích dob a je čas vrátit se do Horního Slavkova. Ale je příliš krásný den na to, zůstat trčet v penzionu, a tak krátká vycházka potěší. Po úzké silnici x-té třídy vycházíme z městečka na návrší a za krátký čas dojdeme k osamělé kruhové stavbě v poli. Je to jedna z nejzachovalejších středověkých … šibenic. Kruh se uzavírá, dnes to jinak dopadnout nemohlo. Západ slunce je na Šibeničním vrchu zlatorudý, jak objednaný z filmu. Dostavuje se jakési tiché smíření. Co se stalo, stalo se, teď už snad bude jen lepší.