Čtyři dny v lese S - Rozhledna

Cizí kraje nemusí být překotně daleko. Dokonce si do nich ani nemusíme chystat cizí jazyky. I docela blízko je hodně míst, kam vás běžný život prostě nezavede a každý je má jinde. A tak bodnete prstem do mapy, vyrazíte pro vás novým směrem, a tam čekáte nové přírodní scenérie, památky … a najdete díry do země, kriminály, tábory nucených prací, popraviště … no … stane se…

První, co jsme ve Slavkovském lese objevili, byla Krásenská rozhledna. Nijak jsme ji nehledali, protože jsme o ní prostě nevěděli. Byl to ten případ, kdy jedete kolem a řeknete: „Hele, támhle něco je. Půjdem to omrknout, ne?“ A tak jsme šli.

Od silnice je to asi desetiminutová procházka, ani ne moc do kopce, protože, na ten jsme už víceméně vyjeli autem. A pak přijdete lesíkem na palouk, a tam stojí věž, jakoby tam stála odjakživa. Jestli se o něčem dá říct, že to je na svém místě, tak Krásenská rozhledna rozhodně ano. Kamenná věž postavená, nebo lépe řečeno navršená z kamenů, které se válí všude okolo a ze kterých je nepochybně i celý kopec, působí jako vyrostlá ze země. Jakoby už tam dávno byla a lidé ji jen dotvořili k obrazu svému.

U paty věže ve svém karavanu s občerstvením sídlil starší domorodec, který nás mlčky obral o symbolické vstupné, nebo jsme ty drobné pustili za nějaké tretky a pití (už si nejsem jistý), a pak si šel k nedalekým keřům trhat maliny. Byl tu jen on, já a moje žena. Vystoupali jsme po obvodovém schodišti na tu kamennou homoli. Rozhled je hezký, na všechny světové strany se táhne krásná krajina, ale to je tak všechno, co k tomu říct. Je- li někde k vidění nějaká dominanta, tak jsme ji pro pomalu se blížící bouře neviděli a městeček je okolo poskrovnu. Jediným akčním momentem byl pohled na široko daleko jediného kombajnéra, který ztracen v širém lánu kombajnoval se svým kombajnem. Domorodec u malin plnil plody malý plechový hrníček a pak ho vždy na ex vyklopil do úst. Krajina tichla.

Byl to spíše mystický, než adrenalinový zážitek. Zvlášť, když jsem objevil, že celá věž je dutá a ta vnitřní kruhová místnost je vysoká skoro až pod vrchol věže. Nahlédl jsem dovnitř mřížovaným okénkem a viděl, že uprostřed té kruhové místnosti stojí stůj. A uprostřed něj stojí … velká špinavá PET lahev. Vzpomněl jsem si na ryby a jejich vzduchové měchýře. Možná to byla zhmotnělá stará duše té staré věže.