Čtyři dny ve městě L - Bonus

Stalo se mi to, co jsem nikdy neplánoval, nepočítal s tím ani to nebylo mým snem. Události tomu chtěly, že jsem byl pozván do Londýna na pár dní milou osobou. Do města, kam bych se asi jako obyčejný turista nikdy nevydal. Snad právě proto to bylo tak intenzivní…

Po příletu do Anglie jsme jeli z letiště do centra Londýna asi hodinu autobusem. Naše cesta po opuštění dálnice křižovala příměstské čtvrtě. Stejnou hodinovou cestou jsme se za čtyři dny vraceli. Mezitím jsme každý den hodinu dojížděli z okrajové čtvrti Crystal Palace do srdce metropole městskými autobusy. Z horního patra double-deckeru jsme měli po tamních čtvrtích krásný rozhled. Mimo to i samotná čtvrť Crystal Palace je tak trochu na kopci ( i když to samozřejmě zase žádný Petřín není…) a skýtá jisté výhledy na části Londýna. Během svého pobytu jsme stihli i výlet vlakem do 30 mil vzdáleného města Tonbridge, kde jsme zašli i do obytných čtvrtí města. Ale nikde, vůbec nikde jsem ani okem nezavadili o něco, co by připomínalo panelák, nebo dokonce celé sídliště. Tento fenomén nejen východní Evropy tu zcela chybí.

Zprvu vás tenhle úhel pohledu snad ani nenapadne. Jenom tu chodíte s takovým pocitem, že je tu něco jinak. Že vám mimo tu cizí řeč, patrové autobusy, ježdění vlevo, a já nevím co ještě, … že vám přece jen ještě něco uniká. Až po čase jsem si uvědomil, že nikde nevidím vyčuhovat v panoramatech ty sídlištní vředy, ty uniformní vchody do králíkáren, no prostě kus té domoviny….  Možná jsem se jenom špatně díval. Možná jsem toho neviděl dost, vlastně určitě jsem toho neviděl dost, možná snad jen miliontinu toho, co se vidět dalo. A tak jsem se i po návratu ještě ptal zkušenějších, vyhledával… ale ne. Prý opravdu ne. Tenhle výdobytek architektury jim prý opravdu chybí.

Ovšem něco za něco. Někde ty miliony lidí bydlet musejí. Nejsou to ovšem paneláky vyhnané do výšky, ale předměstské ulice plné domků, které jsou jeden jako druhý od křižovatky ke křižovatce. Jako když je tam nakopírujete počítačem. Na našince to asi působí trochu zvláštně, ale i když je to také uniformní, přece jen to má myslím lidštější tvář. Navíc každá ulice nabízí trochu jiný styl uniformity (asi jak postupně vznikaly). Já vím, že leckdo má ty naše paneláky rád a nechci se s ním přít. V těch domkářských uličkách se navíc můžete ztratit stejně jako na sídlišti. Ale stejně se mi tam bloudí tak nějak lépe, než třeba na Proseku.