„Není problém, když člověk spadne do vody a ztratí se pod hladinou. Problém je, když tam zůstane příliš dlouho!“
10.7.
6:01-9:15h
Do Olomouce
Po dovolené, za významným klientem
„Není problém, když člověk spadne do vody a ztratí se pod hladinou. Problém je, když tam zůstane příliš dlouho!“
Namažeš mi záda panthenolem, mám je spálený, řekla Marta druhý den dovolené. Bylo poledne a kluci hráli něco na psp ve vedlejším pokoji. Lehla si na břicho doprostřed postele a ruce si dala pod čelo. Byla krásná. I přes její rudou spálenou kůži mi připadala krásná. Byla oblá, jako když jsem jí poznal. Ne tlustá nebo při těle, ale krásně žensky oblá. Mohla by být perlou uprostřed oceánu, kde se potkává světlá a tmavá modř. Tam kde nejsou žádné ostré hrany. Marta nemá sportovní ramena jako většina ostatních žen, které potkávám, nejí musli, není pětkrát týdně ve fitku a na pažích jí nekoukají žíly. Marta je oblá, ženská a kdysi mívala oči princezny.
Lehce jsem jí políbil šíji, pak spálená ramena a po páteři jsem rty a prsty sjížděl k hýždím. Nádherným oblým hýždím. Pohladil jsem je, políbil pravou a pak levou oblost slunce. Rukama jsem jí pohladil po nohou a pak jemně rozevřel její údolí. Byl jsem vzrušený, hodně vzrušený. Rty jsem přiložil tam, kam se slunce nikdy nedostane a jazykem jsem sjížděl níž k jejímu ženství. Voněla mořem. Mořem a sluncem. Do úst se mi dostali kousky soli. Možná z moře, možná z jejího potu. Chtěl jsem se v ní rozplynout, ponořit se, splívat, pomalu a neslyšně se pohybovat a být obestřen kolem dokola. Přál jsem si nemít na těle ani milimetr kůže, které by se nedotýkala její oblost. Přál jsem si být řeka, nad kterou se klene jako most.
Chtěla jsem namazat záda, opravdu mě pálí, řekla Marta a zavrtěla spodní částí těla, aby odsunula mou hlavu. Namazal jsem jí panthenolem. Sáhla na stolek pro knihu a začala číst poslední díl Harryho Pottera. Je to velmi napínavé, řekla, ráda bych to dočetla než se vrátíme do Prahy.
Šel jsem se kluků zeptat, jestli chtějí se mnou koukat na Ramba 3.
Je třeba dýchat, vysvětlovala mi duchovní vůdkyně. Nikdo nevydrží dlouho pod hladinou negativních emocí. Nemůžete popírat nebo obětovat sám sebe.
Je třeba šukat, řekla na to Teta Luisa.
Když jsem se jí zeptal, odpověděla, že ráda se mnou večer někam vyrazí. Byla to asistentka z vedlejší firmy, se kterou jsme se občas potkávali na chodbě a několikrát jsem si k ní přisedl v nedaleké restauraci při obědě. Krásná holka těsně po výšce. Do práce si občas přes rameno nosila inlajny a místo oběda na ně vyrážela na nedalekou cyklostezku. Vzal jsem jí do francouzké restaurace. Stále se smála a říkala jak obdivuje co jsem dokázal. Obdivuje muže, kteří vybudovali prosperující firmu. Obdivuje muže, kteří mají vizi. Z diskotéky jsem jí taxíkem vezl domů. Hlavu jsem měl plnou jejích pohybů a svůdnosti. Vedle těch ladných pohybů, v konfrontaci s tím množstvím energie, tunami smíchu a lačných pohledů na všechny muže i ženy v okolí jsem musel vypadat toporně. Cestou si položila hlavu na mé rameno. Objal jsem jí a cítil přicházející erekci. Taxík zastavil před jejím domem. V hlavě se mi rozjely obrazy toho co může následovat. Zvedla se, vystoupila a než zabouchla dveře poděkovala mi za krásný večer. Jsi úchvatný, řekla. Zeptal jsem se, zda mám vystoupit také, zda mne ještě pozve na nějaké pití jako to bývá ve filmech. Dlouze se na mne podívala. Proč myslíš, že ze všech těch ženatých chlapů co chtěj se mnou spát, si mám vybrat zrovna tebe? Zeptala se a koukala mi dlouho do očí. Nevěděl jsem co jí odpovědět. Protože jsem nadrženej? Protože spím dvanáct let s jednou ženou? Protože mi tvé tělo připadá úchvatné?
Dobrou noc, zabouchla dveře od auta a mířila ke vchodovým dveřím. Ani jednou se neotočila. Proboha proč se neotočila? Proč mi nedala nějaké znamení, že mám vystoupit a jít za ní?
Pojedeme nebo zaplatíte zeptal se taxikář? Jeďte třeba do prdele, hodil jsem mu tisícovku, vystoupil a vydal se pěšky domů.
- Ano Marti?
- Kde seš Honzíku?
- Už před Olomoucí. Jelo se krásně. Silnice jsou takhle ráno prázdný.
- Chtěla jsem ti říct, že jsem si tu dovolenou užila a že jsem šťastná...
- Já taky. Miluji tě.
- V kolik přijedeš? Máme na tebe čekat s večeří?
Věděl jsem, že se potřebuji nadechnout. Vynořit se nad hladinu. Snížit ten tlak, který jsem cítil v plicích a penisu. Dýchat, volně dýchat než odumřou první buňky.
