„Milujete svůj život natolik, aby chtěl s vámi i nadále zůstat? Děláte ho šťastným?“
17.7.
13:38-14:01h
Po Praze
Na skvoš
„Milujete svůj život natolik, aby chtěl s vámi i nadále zůstat? Děláte ho šťastným?“
Kecy. Kecy ty vole za těžký prachy. Radši bych je měl prochlastat nebo promrdat, než platit za tyhle stupidní otázky. Co jí mám asi na to odpovědět?
S Martou jsme se brali dva měsíce na to, co mi řekla, že je těhotná. Byla tak šťastná, že jsem ani nepřemýšlel, že dělám něco, co jsem vlastně nechtěl. Brzy zůstala doma na rizikovém těhotenství a začali jsme hledat nový byt. Kuba se přece nenarodí někam, kde v okolí nerostou stromy. Byla šťastná při vybírání různých oblečků, kočárků, vaniček, hraček, přebalovacích pultíků a dalšího harampádí. Nejšťastnější byla, když jsem koupil tričičko „Le petit gardenier“ a přinesl ho domů. Všem to volala. Honza koupil Kubíčkovi bodíčko.
Byt jsme vybrali v novostavbě v Troji. Kousek od řeky, pět minut do zoologický a blízko na vinice. Sto dvacet osm metrů čtverečních. Tady bude Kubulka šťastný. Ale je to strašný závazek, nevím jestli to utáhneme, teď když budeš mít jenom mateřskou... Ty to zvládneš Honzulínku, já ti věřím. Jsi šikovný, odpověděla tehdy Marta.
Ty vole zácpa. Jak může být uprostřed prázdnin v Praze zácpa. Co tu ti lidi dělaj? Proč nejsou někde na dovolený. Já tam snad nikdy nepřijedu včas.
Když bylo Kubovi okolo roku, chtěla nový kočárek. Není to zbytečný? Za chvíli budeme kupovat sesličku. Ty nikdy netaháš kočárek do autobusu. Opravdu chci nějaký lehčí než je tenhle. Tak snad ti někdo do toho autobusu pomůže, ne? Neznáš chlapi, stojej a čučej, a když přijede autobus, tak se otočí k druhým dveřím, aby mě mohli minout pohledem. Kolikrát týdně jezdíš autobusem? Jestli dvakrát týdně, tak to je do té doby, než budeš chtít sesličku nebo golfky přibližně šedesát zvednutí. To nás jedno zvednutí vyjde na stosedmdesát korun.
Dělejte svůj život šťastným, řekla duchovní vůdkyně. Dělej šťastným sebe, řekla Teta Luisa.
Když se měl narodit Marek, stěhovali jsme se do baráku. Děti potřebují výběh. Víš jaké je v tom bytě přes poledne horko? Ty tu nejsi. Ty to nemůžeš vědět!
K baráku je potřeba druhé auto. Aby se dostala do školky, k doktorovi, na koníčky, na nákup, za kamarádkama. Kluci potřebují společnost jiných dětí, jinak se nebudou sociálně rozvíjet. Všechno to vyšlo na čtyřicet pět tisíc po dobu třiceti let.
Láska a štěstí znamená nekonečno, řekla vůdkyně.
Máme vše. Konečně.
Nikdy jsi mi nepoděkoval jak se starám o děti a o domácnost, řekla mi Marta. A o každou výměnu žárovky musím škemrat.
Když nekonečno vynásobíš nulou máš hovno, oponovala Teta Luisa.
Kuba a Marek mají za sebou v součtu šestnáct let docházky do školky a školy. Vyrobili spoustu dárečků mamince. Ani jeden tatínkovi. Mám je rád. Miluji je. Jsem šťastný, že je mám. Ženský po porodu jsou většinou ošklivý, ale mají nádherný velký prsa. Alespoň jsem ochutnal mateřské mléko.
Kde ses Honziku?M. Do prdele proč mi píše esemesku, když ví, že řídím? Proč kurva pořád ženy píšou esemesky, to nemají odvahu zavolat?
- Marti? Jdi do šatny. Já budu mít zpoždění. Praha je úplně zacpaná. Můžeš se zatím rozehrát. Omlouvám se.
- Já na tebe počkám. Nic se neděje. Mám zamluvit tu vířivku až dohrajeme?
- Promiň, ale naběhla mi tam schůzka u klienta. Vostárek chce se mnou něco řešit, tak jdeme na kafe v 15:30 na Národní.
- Aha...
Před McDonaldem směrem na Boleslav jsou vyhrazena parkovací stání. Čtyři pro vozíčkáře, dvě pro auta s kočárkem a dvě jsou široká a mají na zemi nápis ŽENY.
