Příběhy netýraného muže 12

27.7.      

8:26-10:13h        

Na Šumavu       

Pro kluky na tábor

„Pastu na zuby už nevrátíte zpět do tuby!“

To víš, co ti jednou vyleze z huby, to buď využiješ nebo se tím totálně upatláš, glosovala duchovní vůdkyni Teta Luisa.

Marta mi byla nevěrná. Když byli Markovi čtyři a nastoupil do školky vrátila se zpátky do školy. Po sedmi letech doma. Když byl Kuba malý dohadovali jsme se, zda chceme mít druhé dítě hned nebo až později. Já jsem prosazoval pauzu. Je potřeba, aby jsi šla mezi lidi. Ať neztratíš kontakt s realitou. Navíc nám to i finančně uleví. Děti by měli být hned za sebou, odpověděla Marta, aby si dokázali spolu hrát, aby mezi nimi nebyl velký odstup. Navíc já jsem mezi lidmi pořád, to ty nevnímáš reálný svět. Jsi jenom v tom svým byznysu a nám se nevěnuješ. Kdy jsi byl naposledy s Kubou na pískovišti?

Zrovna jsme uklízeli dům, protože druhý den měla přijít uklízečka. Přece neuvidí, jaký tu máme bordel, říká Marta a děláme to dodnes. Vždy uklízíme předtím, než nám bude uklizeno. Já ani kluci to nechápeme, ale tak to je. Ty básně jsem našel mezi Martinými věcmi, když jsem se je snažil uklidit. Co to je, zeptal jsem se. Básně našeho tělocvikáře, chce vydat sbírku. A proč je píše tobě? Ale on mi je nepíše, on mi je dal pouze přečíst. A proč se jedna jmenuje Marta? Honzulko, přeci nebudeš žárlit, opravdu o nic nejde.

Když se po úklidu sprchovala ve spodní sprše, přišel jsem k ní. Byla krásná a vzrušivá. Na stěnách sprchového koutu byla usazená pára a stékající kapky vytvářely podlouhlé průzory, kterými jsem jí mohl pozorovat. Marta měla vyčesané vlasy a obnaženou šíji. Horká voda jí kůži zbarvila do červena. Svlékl jsem se a vstoupil k ní do sprchy. Zezadu jsem jí líbal na její šíji a rukama hladil po bocích. Dlaněmi jsem přejížděl dopředu a roztíral vodu po jejích ňadrech. Zakousl jsem se do šíje a do ramene. Sjel k jejímu pahorku, tak abych se nedotkl kundičky, ale byl dostatečně blízko. Chtěla mě políbit, ale otočil jsem jí hlavu nazpátek a začal jí jazykem přejíždět mezi lopatkami. Rukama jsem jí uchopil pod hýžděmi a líbal tam, kde by jí vyrůstal ocásek, pokud by byla zvířátko. Krásné divoké zvíře s ocasem. Mýdlem jsem si potřel svůj ztopořený penis. Vstal jsem. Vzrušená se chtěla opět otočit a obejmout mě, ale prudce jsem jí vrátil zpět do polohy zády ke mně. Zvedl jsem její ruce nad hlavu, opřel o stěnu a dal je k sobě tak, abych jí mohl držet obě zápěstí jednou rukou. Prohnula se v páteři a vyšpulila se na mne. Zasunul jsem se jí do zadečku. To bolí! Co děláš? Já to takhle nechci! Vždycky, když mne budeš podvádět to bude bolet, řekl jsem a začal se pohybovat. Tiše plakala, zatímco já ejakuloval.

Chci být jediný, kdo zná mapu tvých pih na zádech. Ani ty je neznáš, řekla jsem, když jsem odcházel z koupelny. Tělocvikáři nepíší básně.

Marek se narodil čtyři roky po Kubovi. Marta mezi tím do školy nenastoupila. Mnoho času jí zabralo, aby zjistila, zda je lepší normální, waldorfská nebo montesorri školka. Pro Kubíka to nejlepší. Ovlivní ho to na celý život, argumentovala.

-              Už se těším na kluky, jsem ráda, že budeme zase chvilku spolu.

-              Já taky. V pondělí pojedete ke tvé mámě?

-              Ano, je tam sama.

-              Ale já budu sám tady, taky bych byl rád s vámi.

-              Honzulko, vždyť víš, že k mámě musím. Nikoho jiného nemá.

-              Rád bych byl s klukama...

-              Užijeme si spolu dnešek a neděli...

-              Já bych chtěl být ale s vámi a v práci si nemůžu vzít dovolenou. Můžu chodit dříve domů a můžeme někam vyrážet...

-              Honzíčku, víš že to nejde. Už jsem to slíbila. Nechceš zastavit támhle u lesa? Už jsme se dlouho nemilovali v autě a máme čas, kluky stačí vyzvednout do oběda.

Největší ponížení jsem zažil v mateřské školce. Odpoledne učitelky rozdávaly rodičům prostěradla dětí, které to při spaní nezvládly. Dělaly to veřejně a přede všema. Zítra to přineste vyprané. Světice ten den na mne nepromluvila.

S Martou jsme se divoce milovali

„All in all you're just the another brick in the wall...“