Příběhy netýraného muže 13

5.9.        

18:26-20:13h     

Do Poličky         

Na chalupu ke známým

„Kdybys nepřebral firmu po mém otci seš NIC!“

Marta mi to řekla poprvé před dvěma lety. Kdyby tvůj otec nebyl komunista a nevyužil kontaktů po převratu, nemá žádnou firmu. Pro něj bylo štěstí, že jsem firmu přebral. Že jsem ochotnej místo něj uplácet pičuse. Na čem ta firma stojí? Na uplácení pičusů. Nic jinýho. Starý bolševický estébácký pičusové...

Tak proč to děláš, zeptala se mě tehdy klidně Marta, proč to neopustíš, proč tolik lpíš na tom hovně, které máš na vizitce?

Protože ty nás neuživíš! Ve škole jsi nevydržela po mateřský ani rok. Radši děláš jazyky za dvě stovky na hodinu a tváříš se jak si důležitá...

Mého otce jsem naposledy viděl, když mě odvedl na učňák. Měl jsem v osmičce vyznamenání, ale na hornickém učilišti v Mostě dávali náborový příspěvek patnáct tisíc. Aspoň budeš umět dělat něco i rukama, řekl, když mě přihlásil na čtyřletý učební obor s maturitou. To fakt bude punk, komentovalo to Teta Luisa, no ale co, tak nebudeš šukat gymnazistky, ale obráběčky kovu.

Otce ani patnáct tisíc jsem od té doby neviděl. Tchán ze mě udělal ředitele.

„Bůh nám říká, abychom odpouštěli.“

Vyzývala mne duchovní vůdkyně na jednom sezení. Nesmíš věřit každému a všemu co se povídá, reagovala na to Teta Luisa.

Vše se dá změnit když se chce. I řeku v Praze před válkou přesunuli z Libně do Holešovic. Možná jsem jen celou dobu koukal do toho dalekohledu z druhé strany. Vše se takhle vyvinulo, protože já jsem já a Marta Marta. Okolo silnice se opakují billboardy s krásnou sexy holkou. Chtěl bych se s ní pomilovat. Toužím po ní. Jen nechápu, proč bych si měl od ní koupit vysokozdvižný vozík. Toužím i po Martě.

Když mi Marta poprvé vyčetla práci ve firmě jejího otce, našel jsem odvahu jít do bordelu. Já mám vysokou školu. Já vím jaké je to mít týden školu a týden praxi. V šestnácti fárat mezi horníkama. Dostat se na vysokou školu, aby z toho člověk utek` a nemusel na vojnu a tam se živit úplně sám, protože matka Světice ti nemůže dát ani korunu...

-              „Hlídám si své šílenství v únosných mezích...“

-              Honzíku, můžeš to prosím zeslabit?

-              „střídavě pobývám na obou březích...“

-              Honzíku prosím zeslab to!

-              Ale to je Mejla, to musí jet nahlas...

-              Tak tam pusť prosím něco jiného. Třeba rádio.

-              Hudbu určuje řidič a řídím já. Jestli chceš jinou hudbu, můžeš řídit?

Dlouho jsem si vybíral dívku na internetu. Chvíli mi z toho vycházeli ženy podobné Martě a pak zase úplný opak. Potřeboval jsem souložit. Potřeboval jsem to ze sebe všechno dostat.

Svět je jako kundička, kázala mi Teta Luisa. Můžeš ho vnímat jako úzkou slizkou a ještě k tomu občas pochcanou díru. A nebo jako bránu. Bránu do nezapomenutelných zážitků. Bránu něčeho co si užiješ a úplně se v tom rozpustíš. Vyber si pohled, který je ti bližší.

Nakonec jsem šel na blind. Šel jsem tam a vybral si dívku na baru. Mohlo jí být něco přes dvacet. Slečna Erika. Měla krásná pevná ňadra a vyzývavě namalované rty. V těch rtech bylo vše. Odvedla si mě na pokoj. Osprchuj se prosím, požádala mě a já se styděl před ní svléknout. Co když se jí nebudu líbit? Co když ho mám pro ní malého? Co když jí nedokážu uspokojit? Viděla už tolik mužů. Pojala do sebe metry penisů. Vzala mě za ruku a odvedla do sprchy. Začala mě mít záda a pak se ke mě přitiskla svými ňadry. Přesunula se dopředu a začala mě mít hruď. Pomalu jsem pociťoval erekci. Prstem mi přejela po bradavkách a pak celou dlaní k pupíku. Namydlila mi stehna a letmo se dotkla mého penisu. Otočila se, přitiskla se ke mne zadečkem a začala se vrtět. Chtěl bych jí líbat. Má erekce byla veliká. Tyčil jsem se dopředu a chtěl dobývat svět. Až se utřeš, přijď za mnou, řekla a podala mi ručník. Na odchodu mi poslala vzdušný polibek.

Když jsem za ní přišel, ležela už na posteli. Její roztažené a pokrčené nohy ode dveří koupelny připomínaly logo Mc`Donalds. Fast food. Rychlá konzumace. Šel jsem k ní. Viděl jsem jenom její kundičku a výrazně nalíčené rty. Lehl jsem si vedle ní a začal jí hladit. Potřeboval jsem se líbat, potřeboval jsem být líbán, ale věděl jsem, že to není možný. Zasunul jsem se do ní a začal se rychle pohybovat. Po mnoha letech jsem se miloval v prezervativu. Po třinácti letech jsem byl spojen s jinou ženou než s Martou. Cítil jsem, že chci, aby to na mě přišlo, že chci abych stříkal. Všechny piktogramy boha, alespoň trochu připomínají kundičku a já se chtěl v něm rozplynout. Chtěl jsem se s ním sjednotit. Místo toho přišla Marta. Koukala na mě svýma chápajícíma očima a říkala udělej to. Pak přišli kluci. V pyžamku s Rákosníčkem. Marek byl bos a v ruce držel žlutý buldozer. Tati řekneš nám pohádku na dobrou noc? Já to snad nedokážu! Já nevystříknu! Vysunul jsem se z ní a sundal si prezervativ. Začal jsem se nad ní honit. Špulila rty a dělala rádoby vzrušivá gesta. Nehraj to na mě! Kurva jenom to prosím na mě nehraj, řval jsem na ní a dál se snažil dojít k vyvrcholení. Marta mě zezadu hladila po vlasech a povzbuzovala. Pak to přišlo. Ani nevím jestli to byl orgasmus. Prostě jsem stříkal, ale nic necítil. Tak to by jsme měli, řekla Teta Luisa a slečna Erika.

-              Honzulko...

-              Ano, dám tam jinou muziku. Chceš Gotta? Miluji tě a mrzí mě, že jsem byl na tebe nepříjemný.

-              Jsem těhotná