Příběhy netýraného muže 1

Duchovně - punkové road movie                                                                                                                          část 1  

21.4.      

5:10-8:50h          

Do Bratislavy  

Ulovit peníze

“Naučte se dávat lásku sám sobě!!!” 

Musíte mít rád sám sebe, řekla mi má duchovní vůdkyně za dva tisíce těžce vydřených peněz. Ty vole, co tím myslela? To mám být narcis, nebo mám v jednom kuse masturbovat nebo co mám dělat?

Další billboard týrané ženy. Jsem na 127km a už jsem jich viděl od Prahy asi pět. Celá planeta je zamořená týranejma ženama, týranejma dětma, týranejma zvířatama, lištičkama staženýma z kůže, sama planeta je týrána, jenom my muži jsme asi v pohodě. Na co si můžeme stěžovat. Ráno vstaneme ve 4:30. Snídaně, kterou ani nevnímáme a pak tři a půl hodiny D1 s billbordama týraných žen. V 9h první schůzka, v 11 další. Mezitím 5 telefonátů a kontrola mailů, samozřejmě s odpovědí na všechny ty blbosti co nám tam choděj. Kdo není na kopii jako by nebyl, a tak se dozvídáme o všech těch pseudoproblémech našich asistentek, kolegů a účetních, kteří sedí v kanceláři a odpoledne odejdou spořádaně domů. Ve 13 další schůzka bez jakéhokoli obědu. Tělo už se naučilo přijmout tuto situaci a nevydává signály hladu. Ten přijde až ve 23:45 kdy dorazíte domů a totálně unaven nejste schopen dělat nic jiného než otevřít dveře od ledničky a cpát do sebe vše, co vám přijde pod ruku. Slaninu zajídáte pacholíkem, protože únavou stejně nic necítíte. Pak se posadit před televizi a tiše kontemplovat bez obsahu.

Musíte mít rád sám sebe. Tak když se mám mít rád, tak zastavuji u McDonalda na 145. Zastavit, nadechnout chladného čerstvého vzduchu, zajít na záchod, objednat kafe a muffina (proboha proč to kafe přikrejvaj plastovým víkem, kdo to může z toho pidiotvoru pít) a sednout si mezi ostatní zádumčivé muže v značkových oblecích, šedých svetrech nebo popsaných montérkách, uprostřed asfaltového pole odpočívadla, na kterém vykvetly barevné květy odstavených kamionů s řidiči osudem přilepeným k dálnici D1. Kolik z nás v tom okamžiku myslí na vlastní ženu, kolik na cizí ženy a kolik z nás se umí mít rádo?

Umět se mít rád. Chtěl bych se umět mít rád, ale nějak mě to nikdy nikdo nenaučil. Láska jako odměna. Láska jako trest. Už od dětství. Buď hodný Honzíku, abych tě mohla mít ráda. Vynes koš, abych tě mohla mít ráda. Kluci neperte se. Já vás nemůžu mít ráda, když se takhle chováte. Není nic horšího, než trestání odnímáním lásky. A když musíte pochopit, že v lásce máte dávat přednost. Já tě nemůžu vzít na klín, vždyť už jsi velký kluk, přece nevystrčíš svou mladší sestřičku.

A ve třinácti první masturbace. Když ne duševní, tak alespoň ta fyzická láska. Učíte se dávat lásku sami sobě, ale zároveň se za to stydět a skrývat to. Popadne vás váš chlapecký chtíč a začnete se hladit, ale jenom to ze sebe dostanete, řešíte co s tím. Nemůžete si užívat pocit svobody vlastního těla, nemůžete se utopit v pocitu uvolnění, nemůžete nahlas zakřičet i kdyby jste chtěl a uměl to, ale musíte řešit, kde máte kapesník nebo jak se dostanete k umyvadlu. Přece za sebou nezanecháte žádné stopy. Jak byste to vysvětlil své matce. Slepené chlupy na oranžovém leskymu se špatně vyčesávají.

A pak se oženíte. A říkáte si už nikdy nebudu muset masturbovat, už nikdy nebudu muset skrývat svůj chtíč a stydět se za to, že to potřebuji, že mne popadá touha. A první roky to tak opravdu funguje. A vy si levitujete ve společné touze a milujete jí a jste milován a vše dělat společně a ta duševní láska se prolíná s láskou fyzickou a cítíte, že jsou spojená srdce a spojené šťávy a při milování se smějete a není nic co by vám v něm bránilo, kdykoli, kdekoli, jakkoli, a být spolu a umíte dávat lásku jí a umíte dávat lásku sobě, protože si dáváte štěstí a není nic co vás nutí se skrývat, stydět nebo přetvařovat.

A pak přijde dítě. A vy zase po tolika letech slyšíte, neblázni, buď velký kluk, podívej se jak je krásný. A tak zase někomu dáte přednost. Opět v té řadě na lásku pustíte někoho před sebe a koukáte, jak přichází se svou VIP permanentkou a sedá si do těch nejlepších loží a vás pomalu vystrkuje někam na okraj. A protože existuje provázanost mezi duševním a hmotným světem (jak mi za dva tisíce prozradila má duchovní vůdkyně), začnete znovu masturbovat. A znovu se za to začnete stydět. A znovu to začnete skrývat. A pokud vás přitom načape, nebo vám najde časopis, tak vás potrestá odejmutím lásky. Promiň, ale já opravdu nemůžu, když vím, že se ukájíš a myslíš přitom na jiné ženy. Matka. Matka vašich dětí.

Musím zase na záchod. Dal jsem si kafe a kolu kvůli kofeinu a to je močopudná kombinace. Týrané ženy. Asi jsou týrané, asi po nich chceme něco, co nám nemůžou dát. Na Slovensku se dá čůrat venku. Od hranic do Bratislavy je jenom jedna benzinka, ale čtyři přírodní odpočívadla.

Tak co mám udělat. Naučit se dát lásku sám sobě. Ponořit se v mysli tam do minulosti, najít toho kluka co chce k mámě na plný klín, obejmout ho a říct mu: „Mám Tě rád Honzíku. Mám Tě rád a dávám ti všechnu svoji lásku.“ A pak si jí dát později, kdy žena leží zády k vám naboku, nereaguje, zarytě mlčí nebo vás přímo odstrčí a vy netušíte co jste provedl a za co jste trestán. Obejměte se. Vyplňte ten prostor mezi ní a sebou a dejte si lásku. Mám tě rád Honzíku. Mám tě rád maminko. Mám tě rád lásko, ženo má ze všech nejlepší.