Horor v Lucerně
Vzpomínky byly ilustrovány touto fotografií
Jsem na scéně Lucerny, jednoho z nějvětších sálů Evropy, aspoň jistě největšího v podzemí. Sál byl toho večera plný. Zatímco jsem si prohlížela s jistou obavou parter, myslela jsme na to, co mi řekli: všichni tito lidé by mohli být utopeni v několika minutách. Právě nad sálem totiž vede ohromný vodovod, který zásobuje celou Prahu vodou. Stačila by jediná trhlina: okamžitě by nastala panika a tonutí. Proto jsem se dívala na strop, ale neperlila se tam ani kapka vody, žádná mokrá skvrna se nerozšiřovala nad mou hlavou.
Ohromný, pravoúhlý sál, chladný sál, Nemohla jsem dohlédnout až na konec. Sál, který podivně zmenšuje herce, sál, který pije hlas, který ho hltá, smazává, ztrácí. Byla jsem ztracena. Jak byl dlouhý, hluboký a chladný, ten sál Lucerny! Opravdu, necítila jsem se tam dobře. Instinktivně jsem hledala kolem sebe nějakou oporu. Nikdo. Ale náhle jsem před sebou uvidela tajemnou ulici Alchymistů (Zlatá ulička), starý židovský hřbitov. A legenda o Golemovi, o tomto živoucím automatu, vytvořeném velkým rabínem-kouzelníkem, mi vstoupila najednou na mysl. Takové obrazy a takové myšlenky ovšem nepřidají odvahy.
Vzchop se , říkám si a setřásám všechno ze sebe, musím vyhrát!
První potlesk mě potěšil, ale byl to potlesk řídký, skoro nehybný a docházel ke mně jen ztěží řadami tisíců návštěvníků. A tu spustil orchestr taneční hudbu. Teď, říkám si, špatná chvíle je pryč, jsem zachráněna. Z počátku bylo vše co nejlepší, snažila jsme se vyplnit celé podium svými kroky, tančila jsem od pravého okraje až docela k levému kraji. Potom jsem zpozorovala, že orchestr ponenáhlu zrychloval rytmus. Podívala jsem se na dirigenta. Byl nemilosrdný, nos zdola osvětlený, se svýma dvěma bílýma rukama, rukama fantoma, kreré se zdvihaly a klesaly, aby zachytily noty jako neviditelné mouchy nad hlavami hudebníků. A hudba byla rychlejší, ještě poněkud rychlejší. Tančila jsem rychleji, abych stačila hudbě, ale dávala jsem znamení dirigentovi. Neporozuměl, ten člověk neporozuměl. Jeho paže se začaly teď zmítat v nebezpečné kadenci.
Přiblížila jsem se ještě blíže dirigentovi a křičela jsem: Too quickly, too quickly! Příliš rychle.
Náhle jsem uklouzla, upadla na bok, ale jediným skokem jsem se zdvihla. Odřela jsem si loket a kůži na celé paži. Cítila jsem jak se krev mísí s potem, cítila jsem, jak sestupuje ke konečkům prstů. V tom okamžiku jsem uslyšela bouři potlesku, obecenstvo považovalo můj pád za úmyslný efekt. Naposledy jsem vykřikla: Příliš rychle, příliš rychle! Ale dirigent orchestru, který se na mě díval jako zbavený smyslů, vyštval hudebníky již zmatené k poslednímu vystupňování tempa. Zatemnilo se mi v očích, jedním rázem jsem padla na obě kolena. A zaskřípala jsem zuby. V té vteřině jsem si řekla:
Zastavíš-li se, jsi ztracena, je třeba, abys tančila, je třeba, abys přemohla, abys vysílila orchestr a toho strašného dirigenta.
Kolena mi krvácela, Krev mi tekla po lýtkách. Byla jsem jako podřezaná tanečnice, obraz krve. Tančila jsem jako ďábel. Tančila jsem, točila jsem se, skákala, běhala. Vír hudby mě unášel, ale já ho ještě předstihovala. Povolíš-li, jsi zneuctěna. Nepovolila jsem. Konečně se paže dirigenta snesla jedinou ranou, orchestr jako by se stáhnul, jakoby náhle splasknul. Viděla jsem, jak se ohromná Lucerna točí kolem mě, se svými tisíci hlavami. Zdálo se mi, že všechno je rudé, všechno jako by mělo shořet. Slyšela jsem hřmot odkudsi zhluboka, slyšela jsem výbuch bouře a shroutila jsem se, padla jsem střemhlav ke dnu své únavy, svého vyčerpání, své bolesti.
Hořela jsem jako pochodeň. Diváci tleskali a marně vyvolávali. Omdlela jsem. Odnesli mě do mé lóže. Pozbyla jsem vědomí. Byla jsem mrtva. Tiše jsem krvácela, na zem, na koberec, ruce zkřížené...
(dobový překlad: Frank z Pražského ilustrovaného zpravodaje)
Milo Burdátš
Dopis totálně nasazeného
Výraz totální nasazení, "totaleinsatz" už asi mladým nic neřekne. V průběhu války bylo mnoho desítek tisíc mladých Čechů posláno na práci do Říše. Mnoho takto nasazených mi vyprávělo svůj příběh, někdo měl horší, někdo zase lepší vzpomínky. Tyto příběhy jsem si nezapisoval, ani je nenahrával a je to škoda. Avšak tím, že pracuji v antikváriátě, se mi do rukou dostane občas dopis totálně nasazeného, jako je tento. Dříve než zmizí z povrchu zemského ho přepíšu do blogu. Možná jsem voyer a možná jenom amatérský historik.
Milo Burdátš
Bártovo chování je mezi úspěšnými podnikateli běžné
Naprostá většina národa jásá, že úspěšný a bohatý podnikatel dostal co proto. Konečně došlo i na někoho, kdo má za sebou politickou stranu, poslaneckou imunitu, finanční zajištění a za manželku pohlednou blondýnu. Mladý soudce Šott odsoudil za potlesku plebejců a hospodských povalečů Víta Bártu k podmínečnému trestu za uplácení. Jenže Bárta byl soudní mašinérií sešottován za věc, která je u úspěšných a zárověň lidských podnikatelů každodenní rutinou. Mají se teď všichni sociálně cítící byznysmeni bát trestu?
Milo Burdátš
Katolická církev si přivlastnila Havla
Týden truchlení za Václavem Havlem měl vyvrcholit tzv. státním pohřbem. Nebyl jsem u toho, pouze jsem ve své prodejně pustil rozhlas. A nestačil se divit. I několik náhodných zákazníků rovněž začalo kroutit hlavami. Co se jim i mně na té smutné události nezdálo. Jeden zákazník to vyjádřil slovy: „Prostě se nemůžu srovnat s tím, že prezident republiky, ano republiky, má pohřební obřad, jako kdyby to byl monarcha“.
Milo Burdátš
Douška nad Magorovou rakví
„Mílo, ty zkurvenej maďarskej židáku, mám pro tebe dobrou zprávu. Dlouho jsem uvažoval, zda můžu někomu věřit. Kravaťákům se věřit nedá, alkoholikům taky ne, intoši taky stojej za prd. Zůstals jedinej. Takže jsem se rozhodl, že tě poctím právem půjčit mi pětistovku.“ Zazněl hluboký nakřáplý hlas Ivana Martina Jirouse vulgo Magora, hned poté, co vstoupil do antikvariátu.
Milo Burdátš
Romská návštěva antikvariátu
Nerad bych se vezl na protiromské vlně, vyvolané událostmi v severním cípu republiky. Spíše bych se rád naskočil na proromskou vlnu. Já však za to nemohu, že mne ta druhá shodila do vody a můj surf dojel ke břehu na té první.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Riziko požárů platí až do čtvrtka. Pálení čarodějnic zkomplikuje i vítr
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) prodloužil výstrahu varující před nebezpečím vzniku požárů...
Kandidát na ministra za TOP 09 Tuleja vedl univerzitu, dohlíží i na OKD
Novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace se má stát Pavel Tuleja, který ve vládě nahradí Helenu...
Rusové při smrtícím útoku na Oděsu zničili i „zámek Harryho Pottera“
Sledujeme online Na pět vzrostl počet obětí pondělního ruského útoku na jihoukrajinskou Oděsu, jeden ze 32 zraněných...
Předsednictvo TOP 09 podpořilo Tuleju. Pozice ve vládě ho zajímá
Novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace se má stát prorektor Slezské univerzity v Opavě pro...
Prodej dřevostavby rodinného domu, 127 m2, Bělá pod Bezdězem
Bělá pod Bezdězem - Bezdědice, okres Mladá Boleslav
4 900 000 Kč
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3157x