Peklo na zemi

Velkým pomocníkem při zvládání a redukci stresu jsou relaxační techniky. Je na člověku, jakou si zvolí, ale nejlépe je najít takovou, která mu bude pomáhat. Má to ale háček. Jaký?

Podstatné je zvolenou metodu provádět. Ne párkrát za rok, když je ouvej. Co děláme jednou za měsíc, nemá smysl. Důležitá je pravidelnost a pozitivní nastavení. Je jedna velmi úspěšná metoda, která pomáhá při zvládání stresu a nejen při něm. Jaká ? Autogenní trénink. Lze se jí naučit u terapeutů, některých lékařů, v kurzech, ale i doma.

Autogenní trénink může velmi pomoci lidem, kteří trpí migrénami. V České republice trpí migrénou přes milion osob, což je na naší zemi poměrně velké číslo. Migrénu nelze přehlížet ani zlehčovat.

Kdo zvládne autogenní trénink a naučí se ho využívat, ten může s jeho pomocí přerušit záchvat za 15 minut. Zhruba po ročním cvičení se začnou záchvaty redukovat a později se může stát, že se neobjeví vůbec. Záleží na jednotlivci. Je důležité nepřestávat ani při zlepšení stavu či dokonce vymizení problému.

Dá se říci, že autogenní trénink by měli využívat všichni. V podstatě není člověk, který by neměl stres, problémy pracovní či osobní, ale také úzkost nebo strach. I když se člověk cítí bez potíží, neznamená to, že je nemá. Často je jen potlačuje a je otázkou času, kde a jak se projeví. Na úrovni psychické nebo fyzické, později obojí? Jsme lidé z masa a kostí, s emocemi, ne chodící roboti. Aspoň zatím…

Co ovlivňuje autogenní trénink?

Odbourává stres a tím nastoluje rovnováhu v organismu
Má dalekosáhlý účinek na sympatický nervový systém
Zlepšuje prokrvení v oblastech s poruchami prokrvení
Navrací opět do normálu krevní tlak a puls
Uvolňuje napjaté svalstvo

Proč je vlastně autogenní trénink tak účinný?

Je to proto, že vše, na co myslíme, má tendenci se uskutečnit. Co chceme, to nám tělo plní. Myslí to s námi velmi dobře, ale pokud mu vkládáme špatné informace, škodíme si. Ne nadarmo se říká: „Na co myslíme, to jsme.“ Zdraví je jen jedno, nikde se nedá koupit a nikdo nám ho nemůže dát.

Migrénám se nevyhnul Napoleon, Chopin, Caesar, Vincent van Gogh, Petr Iljič Čajkovskij, Johanka z Arku. Slavná nejsem, migrenik jsem. Mnoho let mi převrací život naruby, ale vzdávat se nehodlám. Bojuji všemi možnými i nemožnými prostředky. Vždy si říkám, mohlo by být hůř. Migréna mi hodně vzala, ale i dala. Umění pokory, umění zastavit se a umění užívat každého dne, kdy je člověku dobře. A hlavně, nebrat už vážně všechny ty, kteří rádi vtipkují na téma: „Zase jí bolí hlava.“ Nic neví. Já vím, že je to peklo na zemi.

Když má někdo narozeniny, většinou slaví. Někdo ve velkém, někdo decentně, někdo třeba vůbec. Někdo pozve spoustu kamarádů, jiný je rád v kruhu rodiny. Mít narozeniny je fajn, mít kamarády je fajn, mít zdraví je fajn. Mít migrénu není fajn. Včera jsem měla narozeniny a také migrénu, tu nejhorší za poslední dobu. Říkám si: "Hm, nic lepšího tam k narozeninám neměli?" Ale přesto. Jsem ráda, že mám svého lékaře, že mi předepíše léky, že mám kde se schoulit, že jsou lidé, kteří mne chápou, že mne podpoří kamarádi a vůbec, že žiju a třeba můžu napsat tenhle článek, i když mě pořád bolí hlava, ale člověk nějak časem otupí. Ale. Zatím se mi netřesou ruce, nejsem slepá ani chluchá, neslintám a nemluvím nesmysly, aspoň doufám. Může být hůř. Proto, nepromarnit žádnou šanci!

Těžké zimní blues

Zdravé dobroty

Zase jí (ho) bolíhlava