Mozek jako překážka

Váha se řeší dnes a denně. Článků o hubnutí, dietách a stravování jsou mraky a přesto je většina populace obézní, spíše jich přibývá, než ubývá. Divné. Často se mluví o kaloriích, zdravé stravě, vhodném pohybu a tak dále. Někteří už jsou přesyceni, jiní stále hledají a čtou všechny dostupné informace. Ostatně slova hubnutí nebo diety patří mezi nejvyhledávanější. Člověk zkrátka touží po zdraví a atraktivním vzhledu.Někteří, ač se opravdu snaží, počítají kalorie a cvičí, nedosahují výsledků. Pak se dostavuje zklamání a mnohé to odradí. Jsou tam, kde byli. Proč?

Velmi často se zapomíná na jednu podstatnou věc. Na náš mozek a potažmo tělo, které prostě nelze oklamat. Nelze použít jeden metr na všechny. Každý jsme originál a jako s originálem bychom měli i zacházet.
První velkou chybou je to, že sledujeme druhé, jak se jim daří, jak krásně zhubli a hýří elánem a nám se stále nedaří. Připadáme si divní a neschopní, ale přitom jsme prostě jen jiní, naše tělo reaguje jinak a potřebuje tudíž odlišný přístup.
Neměli bychom se nechat odradit a ovlivňovat druhými. Cesta k úspěchu je jen ta naše zvolená cesta. Proto je lepší místo trápení se nad sebou samým, najít způsob, který bude pro nás ten nejlepší.
I když se má člověk držet zásad potravinové pyramidy, přeci jen každému vyhovují trochu jiné potraviny, třeba v odlišnější skladbě nebo jiném zpracování. Ne všem také sedne aerobic či posilovna. Naopak se najdou v józe nebo každodenní svižné chůzi.
Nalézt vlastní cestu není vždy snadné, někdy ani nevíme, co nám vlastně vyhovuje. Ale je to podstatné. Musíme vycházet ze znalosti svého osobního typu. To je cesta.
Další cesta je v naší psychice! Mozek je naučen tak, že co do něj vložíme, to nám vrátí. Nefunguje tedy způsob myšlení v duchu – nechci být tlustá – nechci být nemocná a tak podobně.
Naopak funguje jen způsob pozitivních informací pravidelně do mozku vkládaných, poctivě a pravdivě.
Tedy jsem krásná a cítím se krásně a zdravě, ráda se líbím a mám ráda život. Ač se to může v tuto chvíli zdát někomu nepravděpodobné nebo směšné, je to pravda a hlavně je to dokázané.

Otázka váhy a zdraví je především odrazem stavu našeho sebevědomí a vnitřní rovnováhy. Čím horší to je s naší nerovnováhou a sebehodnocením, tím hůře pro nás.
Cesta k lepší váze, lepšímu tělu a zdraví nezačíná u váhy, mezi regály se zeleninou, u kuchařek zdravé stravy, sledováním trendů ve zdravém životním stylu, nýbrž v nás samotných.

Kdo to ještě nepochopil, smůla pro něj a kdo pochopil, musí vidět první výsledky.
S váhou je to jako s těhotenstvím. Nemůže-li žena delší dobu otěhotnět, začíná být smutná, frustrovaná a příliš soustředěná na jediné. Otěhotnět! A mnohdy to nejde. Ovšem naučí-li se žít pozitivně a v celkové pohodě, najde-li si i jiné záležitosti v životě, než jen upnutí se na vidinu rodiny, pak to mnohdy přijde samo, ani neví jak. Začala žít totiž naplno a v pohodě.

Když se upneme na vidinu krásné postavy a trápíme se kvůli každému nezdaru, pak se nemůžeme divit, že to nefunguje.
Naučme se tedy znát sami sebe, svoje tělo a svou duši. Zaměřme se na sebe a nestyďme se za to. Netrapme se pro neúspěchy, ty jsou normální, jsou přirozeným vývojem. Ten, kdo vytrval a vyrovnal se s neúspěchy, dosáhl vždy nakonec úspěchu. Ale jen proto, že se nevzdal.
Je dokázáno, že nevhodné diety, omezování příjmu jídla a nervového počítání všech kalorií vede spíše ke vzbouření organismu a tloustnutí jako odpověď na nesprávné zacházení se sebou samým.
Všechno je v naší hlavě!
Cítíme se být krásní – jsme krásní.
Cítíme se být přijati – jsme přijati.
Cítíme se být uvolnění – jsme uvolnění.
Cítíme se dobře – je nám dobře.
Cítíme se být milováni – jsme milováni.
Cítíme, že to vše má smysl – pak to má smysl.
A náš život tady na zemi má přeci smysl.
Před rokem se Američanka Jacqui McCoy se 165 kilogramy pustila do ročního maratónu v hubnutí s televizí ABC. I když měla obavy, zda náročný režim dodrží, a netušila, zda se výsledky dostaví, snažila se vytrvat už kvůli problémům s otěhotněním, které ji trápily. Po roce dřiny se kýžený úspěch dostavil.
Když bylo Jacqui čtrnáct let, byla na večírku znásilněna. Od té doby začaly její problémy s váhou. Přejídala se a přestala sportovat. Tím si začala budovat cestu k morbidní obezitě, a její váha dosáhla neuvěřitelných 165 kilogramů.
Jednoho dne si ale řekla dost, a s podporou své rodiny vyhledala pomoc u trenéra. Pod jeho vedením začala zdravě jíst, pravidelně cvičit a svůj pokoj proměnila v posilovnu.
Díky pevné vůli, trenérovi a rodině, zhubla Jacqui 95 kilogramů a stala se z ní krásná a spokojená žena. Proměnou získala tato žena odměnu milion korun. „Nevím, jestli bych byla schopná tak bojovat, kdyby mou motivací nebylo mít vlastní dítě.“ Nechala se slyšet šťastná Američanka.
Jacqui však řekla podstatné: „Největší překážka není tělo, ale mozek!“

Další články autorky

Úsměv jako nejlepší reklama

Slova jako rána mečem

Homo homini lupus - člověk člověku vlkem

Každý ve svým ghettu

Svět chce být klamán

Nevyměňuj staré známé za nové