Brad Pitt by se tomu smál

Psychotické blábolení  - film o ničem – podivné umění – zvláštní útvar...I tak lze nazvat film Strom života. Strom plný otázek. Kdo je schopen, pochopí a kdo není, nepochopí. I člověk, který nazve film blábolem, něco sděluje světu. Sděluje, že má ještě dlouhou cestu před sebou. Brad Pitt nebo Sean Penn by jen tak v nějakém blábolu nehráli. Mohou si vybírat, nepotřebují druhé, druzí potřebují je. Dobrý herec je schopen ztvárnit takovou roli a předat poselství, které je věčné.

Abychom si něco uvědomili, musíme o to nejdříve přijít. Abychom si uvědomili ráj, musíme ho nejprve ztratit. Pokud ho neztratíme a znovu nezískáme, nebudeme rozumět jeho kráse.

Čím civilizovanější země, tím větší pocit nesmyslnosti. Zaostalé státy tento pocit nemají, ani nemohou. Aby měli lidé pocit marnosti a absurdity, musí se stát velmi civilizovanými.

Ryba, která žije po celý čas ve vodách a nic jiného nezná, je-li hozena na břeh, začne cítit horko a žízeň, snaží se dostat do vody. Nikdy předtím se tak necítila. Buď se dostane do vody, nebo umře.

Tak se cítí i civilizovaný člověk. Umírá. Snaží se dostat zpátky do oceánu života, hledá smysl.

Příliš intelektuální a civilizovaný svět se stává nesnesitelným vězením, ze kterého chce člověk ven, touží se svobodně nadechnout a cítit slunce nad hlavou, touží nalézt sebe, svojí podstatu.

Člověk má dvě volby. Ze všeho utéct, zešílet a možná spáchat sebevraždu nebo se rozhodne hledat. Cestou je nalezení vnitřního řádu ve světě, jehož chod už nikdo nezastaví.

Celá osobnost je v podstatě falešná, jen uvnitř je podstata, která faleš nezná. Je v každém člověku, ale ne každý hledá a ne každý nalezne.

Ježíš řekl: „Dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ Zdá se to být absurdní, Abraham tu byl o tři tisíce let dříve. Ježíš přesto říká tato slova. Mluví o věčné podstatě.

Dál se smějeme těm „bláznivým lidem“. Ovšem jen člověk, který to chápe, opravdu ve své podstatě žije.

Osobnost je dobrá věc, pokud potřebujeme komunikovat se světem, s druhými lidmi, ale je překážkou, když začneme komunikovat sami se sebou. Člověk se do společnosti obléká, nemůže chodit nahý. Obléká i svoji osobnost, ale sám se sebou by měl zůstat v nahotě, oproštěn a vyrovnán.

Říká se: „Dokud nepoznáme pravou tvář, kterou jsme měli předtím, než se narodil náš otec, nikdy se nestaneme osvícenými.“

Dříve nebo později je člověk donucen hledat a myslím, že to za to stojí. Stojí za to i film Strom života.

Arthur Schopenhauer řekl: "Stačit sám sobě, být sobě vším a ve všem, moci prohlásit "omnia mea mecum porto" (všechno své nosím sebou) je jistě nejžádoucnější vlastností pro naše štěstí. Kdo tedy nemiluje samotu, nemiluje svobodu, jen když jsme sami, jsme svobodni. Každý bude proto v přesném poměru k ceně svého vlastního já před samotou buď prchat, nebo ji snášet a milovat. Neboť v ní cítí ubožák svou ubohost, velký duch svou velikost, zkrátka každý přesně to, co je."

Meryl Streep nezklamala, zklamali jiní?

Poctivý Abe

Vy jste spisovatel?

Noc dlouhých nožů a kariéra SS

Jak vydělat peníze