V dnešní době sežene člověk všechno, na co si vzpomene. Supermarkety, hypermarkety, gigamarkety se předhání, jak nalákat zákazníky. Akce – bonus – sleva - skandální ceny - dravé ceny – výprodej - vše za 30…, no „nekupto“, člověče.
Obchody praskají ve švech. Mikulášové číhají z regálů už s příchodem podzimu společně se záplavou kolekcí a než se člověk vzpamatuje, už jsou tu Velikonoční beránci. Život tak letí jako splašený kůň. Rolničky rolničky…
Jeden už téměř zapomněl na dobu, kdy byl jeden chléb, rohlíky gumáky, mléko v sáčku, nejlépe vylité v tašce, jeden druh jogurtu nebo žvýkačka Pedro. A Vitana vaří za vás.
Jen ty ceny se poněkud změnily a ještě budou, máme se na co těšit. Unavený rodič chodí mezi regály, počítá, kombinuje a děti žadoní: „Jé mami, koukej Kinder vajíčko a nový Brumík, toho ještě nemám, Gormit v jogurtu, Spiderman se žvýkačkou.“ Prodejci ví, jak nalákat.
Ceny se opravdu srovnat nedají, ale srovnat se nedá ani doba. Já bych už jí nevrátila. Vzpomínám si dobře, jak jsme stáli dvě hodiny ve frontě na banány, které byly k vidění leda na Vánoce, ovšem pokud se na jednoho dostalo. Ti vytrvalejší si vystáli důlek už od časných hodin ranních. Kakao a máslo na příděl. Když chtěl člověk na vesnici víc chleba, dívali se na něj blbě. Nenažranec!
Táta musel vysvětlovat „soudružce učitelce“, proč nechodím na pionýra. Jezdili jsme raděj na chalupu. Vysvětlení, že chce dětem dopřát čerstvý vzduch, muselo stačit. Přeci v zdravém těle zdravý duch. Na chalupě nám bylo opravdu dobře. Žádné vlaječky do oken na prvního máje.
Dostala jsem od sestřenice tričko s ABBOU, to bylo v té době něco. Pan ředitel si mne měřil přísným pohledem, snad ale pomohlo, že bylo červené, téměř rudé. Dlouho jsem si neříkala: „Kam se na mě hrabou, já mám tričko s ABBOU." Na táboře mi ho ukradli. Brečela jsem půl dne. Pro útěchu jsem dostala odznáček a tatranku.
Na triko jsem opravdu zapomněla a objevila jiný poklad. Karla Kryla. Desky jsem poslouchala tajně i přes zákaz rodičů. Byly velkým povzbuzením té doby, hodně mě ovlivnily. Texty znám dodnes nazpaměť.
Bratr snil o jezdci Formule 1. Táta mu zase říkal, že bude jezdit tak leda s fekálem nebo kukavozem, když se nebude učit. Místo učení psal Niki Laudovi, slavnému závodníkovi té doby. Odpověď nikdy nepřišla. No asi proto, že žádný dopis ani nedorazil k onomu slavnému chlapíkovi. Brácha docela obstojně v té době ovládal angličtinu díky profesorovi z gymnázia, který se evidentně vymykal všem pravidlům doby, hlavně profesorskému sboru. Chodíval v džínech a košili a uměl dobře anglicky. Na hodinách hrál studentům na kytaru a zpíval písně Beatles. Studentům se líbil moc, ne už tak panu řediteli.
Každý ve škole vyfasoval adresu některého z bratrů ze CCCP (pro mladší ročníky bývalé SSSR). Jednou jsem poslala balík dívence do Sverdlovska a propašovala tam, co se nesmělo. Hlavně žvýkačky, fixy a takové ty barevné gumy z Číny, které krásně voněly, ale vůbec negumovaly. Od té doby mě ruská dívenka bombardovala dopisy, ať jí pošlu to, čemu se říká „жевательная резинка“ (žvýkací guma neboli žvýkačka). „Došli – pošli“.
Banány jsou sice drahé, nejen banány, ovšem nemělnila bych. Tak nějak se mi líp dýchá a svobodně žije. Každá svoboda je něčím vykoupená, všichni platíme daň. „Daň“ a daně. Když nám na přednášce jednou vyprávěl profesor z Ameriky, jak tam platí daně, nikdo nechápal. Teď už chápe každý, co jsou daně, ale ne každý chce pochopit, že se musí platit.
Na závěr trocha humoru, ten je potřebný v každé době.
Soudružka učitelka položí dětem ve škole otázku: „Jak byste popsali socialismus.“ Přihlásí se Mařenka a dychtivě odpoví: „Jako rudou růži v poli.“ Na to Anička: „Jako nebe bez mráčků.“ Přihlásí se Pepíček a říká: „Jako loď na rozbouřeném moři.“ Paní učitelka říká: „To jsi řekl hezky Pepíčku, to myslíš ten pocit bezpečí.“ Na to Pepíček: „Ale vůbec ne. Jako že všem je na blití a nikdo nemůže vystoupit.“
A ještě něco. Krteček, ten přežije každou dobu a dostal se tam, kam se nám ani nesní. Převálcuje spolehlivě všechny Pokemony, Gormity či Spidermany. Ve škole děti perlí, aby zapadly, ale doma se dívaj na Krtečka. Tak to je.
Svět chce být klamán
Tady pohřební služba
Mám ráda řeku
Zlo v oběhu
Síla vůle
Horolezec či "pseudohorolezec"
Citové konto
Zdravý život je především postoj
V jednoduchosti je krása i síla
