Prosba o pomoc
Devadesátá léta a počátek jednadvacátého století by se v jistém smyslu dala označit za globálně-národní obrození konzumní svobody pod taktovkou bezpartajně laděných státně-korporátních bloků. Následný kolaps globální ekonomiky v důsledku překotného až neudržitelného rozvoje neokoloniálních ekonomik hnaných dolarem a honbou za krátkodobým ziskem ze zranitelných ekonomik „globálního jihu“ byl naprosto nevyhnutelný. Zejména pak s přihlédnutím k tomu, že zisky z těchto operací se namísto rozvoje infrastruktury neokoloniálních velmocí bezmyšlenkovitě pumpovaly do spekulací s existujícími nebo nově vznikajícími nemovitostmi blyštivého lesku leč nízké kvality. V tomto kontextu koncept pravice a levice naprosto ztratil význam. Řečeno jiným způsobem, jak pravice, tak i levice všude ve vyspělých zemích (až na výjimky jako např. ve Skandinávii) šla bezmyšlenkovitě na ruku nadnárodním korporacím, bankám a MMF.
Už nelze mluvit o prosazování „pravicové“ svobody kapitálu, jelikož kapitál je volnější než kdykoliv jindy, což dokazuje bezprecedentní rychlost monopolizace trhu. V dnešní době je kapitál třeba spoutat. Ne daněmi, jak by mi mnohý zarytý liberál mohl podsouvat, nýbrž zákony. Především je nutno spoutat mezinárodní kapitál (dolar), než napáchá další škody skrze kreditní systémy umožňující USA odčerpávat kapitál z ostatních zemí a populistickým vládám financovat krátkodobé úlevy cíleným skupinám voličů (viz. řecká či španělská státní správa nebo český „třináctý“ důchod).
Také již nelze mluvit o „levicové“ solidaritě. Většina vyspělých zemí už adoptovala progresivní daňový systém a země, které jej doposud nepřijaly, tak bezesporu učiní velmi brzy (pokud máte pochybnosti o účinnosti progresivního přerozdělování kapitálu, přečtěte si prosím tento článek). Progresivní zdanění v rozumné míře je základním stavebním kamenem každé spokojené společnosti a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že skladba produktivního obyvatelstva se mění velmi rychle. V roce 2020 bude třetina lidí v téhle zemi v důchodovém věku. Někdo důchody prostě zaplatit musí, když už se na stárnutí populace nemyslelo dřív.
V České Republice je spousta stran, které chápou jak globální ekonomickou krizi a transformaci, tak i národní demografické vyhlídky. Je i spousta stran a jednotlivců, kteří chápou nutnost efektivního školství i jiných forem vzdělávání. Tito lidé jsou členy ODS, ČSSD, Zelených, KDU-ČSL, Věcí Veřejných, TOP 09 a dalších stran. Koho ale zvolit?
Já osobně nebudu volit žádnou stranu, u které zaručeně vím, že je napojena na velké korporace, tj. stranu, jejíž lidé byli v politice příliš dlouho na to, aby se zapletli s těmi ‚správnými‘ hejsky. Logicky pro mě tedy odpadá ODS, ČSSD, KDU-ČSL (tu nevolím spíš z principu – nemám rád náboženství) a TOP 09. Zřejmě se tedy budu rozhodovat mezi Věci veřejné (jak se to skloňuje?) a Zelenými, mezi nimiž už mám tak trochu favorita. Vzhledem k tomu, že mám osobní, velmi pozitivní zkušenost s několika Zelenými (zastupitelé Prahy a Prahy 5), můj hlas nejspíš padne jim. Na druhou stranu, u Věcí Veřejných mě trochu odrazuje to, že v nich může být členem prakticky kdokoliv. Zelení jsou většinou předvídatelní – trošku blázni do ochrany životního prostředí, morality a spravedlnosti.
Jistě, můžete mi klausovsky vytýkat to, že Zelení mohou upřednostňovat ochranu životního prostředí před ekonomickými zájmy. Je ovšem potřeba si uvědomit, že pokud se dostanou do parlamentu, tak budou balancovat na hranici pěti procent a žádné šílenosti se jim prosadit nepodaří. Naopak, spíše mírně okoření legislativu o některé obecně akceptovatelné zákony z oblasti ochrany životního prostředí a participace občanů na rozhodování o lokálním veřejném dění (tady zase váhám, jestli dát hlas Věcem veřejným ... uvidíme).
Vy ostatní, kteří chováte zášť proti Zeleným, se prosím ke mně připojte alespoň v tom, že nebudete volit žádnou velkou, zavedenou, zkorumpovanou a na korporace napojenou stranu. Uděláte tím této zemi velkou službu.
Dík.
Milan Brlík
"Kauza Drobil" není jen o Drobilovi
Drobil je prvním českým ministrem životního prostředí, který o sobě otevřeně prohlašuje, že dýchá za český průmysl. Dnes se znovu zapsal do dějin jako ambiciózní straník, který patrně shromažďuje pro svou stranu peníze skrze fondy svého ministerstva. Přestože média Drobila v jeho kauze vydatně dusí, jednu důležitou věc zapomínají: Drobil je pouhou špičkou ledovce a v podstatě jen kopíruje zažité praktiky své domovské strany.
Milan Brlík
Sociální dávky na účet
ČSSD se dnes vytasila s celkem rozumně znějícím předvolebním plánem jak zamezit asociálním živlům, aby většinu své podpory utratili za alkohol, cigarety a drogy. Zapomeňme teď na chvíli na skutečnost, že jde o jeden z posledních zoufalých pokusů urvat hlasy voličů pravici, která podle iDnes s nápadem přišla dříve. Podívejme se raději na technický aspekt věci.
Milan Brlík
Co Čech, to klimatolog
„Co Čech, to muzikant,“ praví známé přísloví. Vzhledem k tomu, co se dnes u nás děje v rámci „diskuze“ okolo klimatických změn, by se také dalo říct: „CO ČECH, KLIMATOLOG“.
Milan Brlík
Veselé povídky pražské I: Pozemky
Jak už to v politice často chodí, když někdo někde vládne příliš dlouho, nedělá to dobrotu. Do takové situace se v poledních měsících a letech začala dostávat pražská ODSka. Kolem Béma, Jančíka a dalších exotů se začali stahovat zlí lidé, kteří se snaží využít jejich pozice k vlastnímu obohacení. Pod známým českým heslem „Nechci slevu zadarmo!“ milým radním chystají spousty sladkých nabídek, kterým se velice těžce odolává. Pavel a jeho kolegové z pražské ODSky se zřejmě tak zamotali do lepkavých sítí penězovodů, že ztratili pojem o realitě a snad si ani nevšimli, že se nad nimi stahují černé mraky.
Milan Brlík
Friťáky z Rakouska a 17. listopad na Trafalgar Square
Pamatuju si, jak naši brečeli u televize a pak byli strašně veselí (a možná i opilí). Pořád mi říkali, že odteď už bude všecko dobré a objímali mě. Bylo mi šest let. Radoval jsem se s nimi, protože jsem už nemusel mít strach ze zlých komunistů. Tehdy jsem se totiž domníval, že komunisti jsou pánové v modrých přilbách a bílých uniformách, kteří se schovávají někde venku v křoví a mlátí lidi černými obušky.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Nemáme na život, říkají zaměstnanci soudů a jdou do stávky. Co vše se omezí?
Uzavření informačních center a podatelen soudů, odročení některých jednání, žádná možnost nahlížet...
KOMENTÁŘ: Prezidentova hra na pravdu. Ta prý vítězí
Premium O tom, jak se na mlžení Hradu ohledně zranění Petra Pavla ukazuje plnění předvolebního slibu...
Přijdu si pro tebe. Američtí politici čelí výhrůžkám, někteří jdou radši do ústraní
Američtí veřejní činitelé od komunální politiky až po Kongres čím dál víc popisují výhrůžky a...
Prezident přišel za hokejisty do šatny, ve čtvrtek je přivítá na Hradě
Prezident Petr Pavel přijme ve čtvrtek zlaté české hokejisty na Pražském hradě. Oznámila to...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2221x