Spousta lidí dnes mluví o pravici a levici, což není vůbec překvapivé. Levice a pravice formovaly dějiny až do nedávné minulosti. Zřejmě poslední smysluplný záchvěv napětí mezi levicovým a pravicovým politickým proudem jsme měli šanci zaznamenat v osmdesátých letech. Na jejich úsvitu ukončil Reagan a Thatcherová nadvládu centralizovaných, vládou silně kontrolovaných ekonomik v USA a zejména pak ve Velké Británii. Konec osmdesátých let pak spatřil kolaps komunistických paskvilů v bývalém Východním bloku.
Devadesátá léta a počátek jednadvacátého století by se v jistém smyslu dala označit za globálně-národní obrození konzumní svobody pod taktovkou bezpartajně laděných státně-korporátních bloků. Následný kolaps globální ekonomiky v důsledku překotného až neudržitelného rozvoje neokoloniálních ekonomik hnaných dolarem a honbou za krátkodobým ziskem ze zranitelných ekonomik „globálního jihu“ byl naprosto nevyhnutelný. Zejména pak s přihlédnutím k tomu, že zisky z těchto operací se namísto rozvoje infrastruktury neokoloniálních velmocí bezmyšlenkovitě pumpovaly do spekulací s existujícími nebo nově vznikajícími nemovitostmi blyštivého lesku leč nízké kvality. V tomto kontextu koncept pravice a levice naprosto ztratil význam. Řečeno jiným způsobem, jak pravice, tak i levice všude ve vyspělých zemích (až na výjimky jako např. ve Skandinávii) šla bezmyšlenkovitě na ruku nadnárodním korporacím, bankám a MMF.
Už nelze mluvit o prosazování „pravicové“ svobody kapitálu, jelikož kapitál je volnější než kdykoliv jindy, což dokazuje bezprecedentní rychlost monopolizace trhu. V dnešní době je kapitál třeba spoutat. Ne daněmi, jak by mi mnohý zarytý liberál mohl podsouvat, nýbrž zákony. Především je nutno spoutat mezinárodní kapitál (dolar), než napáchá další škody skrze kreditní systémy umožňující USA odčerpávat kapitál z ostatních zemí a populistickým vládám financovat krátkodobé úlevy cíleným skupinám voličů (viz. řecká či španělská státní správa nebo český „třináctý“ důchod).
Také již nelze mluvit o „levicové“ solidaritě. Většina vyspělých zemí už adoptovala progresivní daňový systém a země, které jej doposud nepřijaly, tak bezesporu učiní velmi brzy (pokud máte pochybnosti o účinnosti progresivního přerozdělování kapitálu, přečtěte si prosím tento článek). Progresivní zdanění v rozumné míře je základním stavebním kamenem každé spokojené společnosti a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že skladba produktivního obyvatelstva se mění velmi rychle. V roce 2020 bude třetina lidí v téhle zemi v důchodovém věku. Někdo důchody prostě zaplatit musí, když už se na stárnutí populace nemyslelo dřív.
V České Republice je spousta stran, které chápou jak globální ekonomickou krizi a transformaci, tak i národní demografické vyhlídky. Je i spousta stran a jednotlivců, kteří chápou nutnost efektivního školství i jiných forem vzdělávání. Tito lidé jsou členy ODS, ČSSD, Zelených, KDU-ČSL, Věcí Veřejných, TOP 09 a dalších stran. Koho ale zvolit?
Já osobně nebudu volit žádnou stranu, u které zaručeně vím, že je napojena na velké korporace, tj. stranu, jejíž lidé byli v politice příliš dlouho na to, aby se zapletli s těmi ‚správnými‘ hejsky. Logicky pro mě tedy odpadá ODS, ČSSD, KDU-ČSL (tu nevolím spíš z principu – nemám rád náboženství) a TOP 09. Zřejmě se tedy budu rozhodovat mezi Věci veřejné (jak se to skloňuje?) a Zelenými, mezi nimiž už mám tak trochu favorita. Vzhledem k tomu, že mám osobní, velmi pozitivní zkušenost s několika Zelenými (zastupitelé Prahy a Prahy 5), můj hlas nejspíš padne jim. Na druhou stranu, u Věcí Veřejných mě trochu odrazuje to, že v nich může být členem prakticky kdokoliv. Zelení jsou většinou předvídatelní – trošku blázni do ochrany životního prostředí, morality a spravedlnosti.
Jistě, můžete mi klausovsky vytýkat to, že Zelení mohou upřednostňovat ochranu životního prostředí před ekonomickými zájmy. Je ovšem potřeba si uvědomit, že pokud se dostanou do parlamentu, tak budou balancovat na hranici pěti procent a žádné šílenosti se jim prosadit nepodaří. Naopak, spíše mírně okoření legislativu o některé obecně akceptovatelné zákony z oblasti ochrany životního prostředí a participace občanů na rozhodování o lokálním veřejném dění (tady zase váhám, jestli dát hlas Věcem veřejným ... uvidíme).
Vy ostatní, kteří chováte zášť proti Zeleným, se prosím ke mně připojte alespoň v tom, že nebudete volit žádnou velkou, zavedenou, zkorumpovanou a na korporace napojenou stranu. Uděláte tím této zemi velkou službu.
Dík.
