Příběh o tichu, sbíječkách a minimalismu
Už ve chvíli, kdy jsem uviděla totálně rozkopanou ulici plnou dělníků s krompáči, lopatami, nejrůznějšími mašinami a bagry, které vytrhávaly cosi z asfaltu, už v ten moment, kdy jsem uslyšela poprvé ten dunivý, hrčivý a nepříjemný zvuk makajících sbíječek, jsem tušila, že to byl velmi špatný nápad, vyrazit na tohle místo, kde mám prožít 6 dní své dovolené.
Jasně. Kdo to mohl tušit, že to bude až tak zlé a přímo pod okny, každé ráno nejpozději kolem sedmé se bude opakovat, místo relaxačního zpěvu ptáků, na který jsem zvyklá, neutichající rambajz všech přístrojů a hulákající nadávky nejtvrdšího kalibru, které v žádném případě nevyladí můj předimenzovaný psychický stav, avšak dokonale dokreslí celou bídnou scenérii a atmosféru drsného předměstí.
Vzhledem k tomu, že se samovolně probouzím kolem páté hodiny, měla jsem chvilku na četbu a sem tam prolétla hlavou i nějaká plodná myšlenka.
Co však nebylo zaznamenáno do první sbíječky, nenávratně zmizelo s hlukem v mé hlavě a čím více se prodlužoval můj pobyt na onom místě a narůstal můj spánkový deficit, tím více se mě zmocňoval pocit totální vyčerpanosti.
Absolutně nechápu, jak tohle zvládají lidé, kteří v tomto bordelu žijí několik dlouhých měsíců, nebo dokonce let.
Ano, ano, já vím. Jen blázen obětuje svou drahocennou dovolenou na pobyt v rozkopané metropoli.
Ale když já fakt jinak nezvládnu a nestihnu během roku vidět všechny, které mám ráda.
Jak to udělat a nerozkrájet se?
Nimráním ve svých podivných pocitech, jsem se dostala až k výčitkám svědomí, kolika lidem jsem slíbila schůzku a není v mých silách to zvládnout.
Chmury rostly, spánek ubýval, dokonce ani pokus o dřívější odjezd nevyšel. Okolnosti mě držely na jednom místě plném hluku, který se šířil kdekoliv jsem se hnula.
Když jsem se vracela z jednoho krásného výletu od kamarádky, která mě vzala se svým pejskem do klidu na okraj města, lebedila jsem si v tramvaji, jak moc se mi ulevilo.
Bohužel jenom do chvíle, než jsem vystoupila.
Hluk se začal rozpínat kolem mě, lidé proudili, všude kolem stovky obchodů, tisíce věcí, nabídek vypsaných na tabulích, restaurace všech možných druhů, přes masožravé, až po vegan a já se najednou zastavila uprostřed toho humbuku a zmatku, neschopná dalšího kroku vpřed.
Na tvářích se mi samovolně začaly kutálet slzy jako hrachy a v hlavě znělo jediné slovo TICHO.
Narazila jsem si na nos sluneční brýle, nechala slzy téct a spěchala do nejbližší restaurace, kterou jsem znala. Měla pro mě v tu chvíli velmi příhodný název.
SPOLEK je podnik ve starém stylu, jak to mám ráda a představte si, i přestože byla doba oběda, byl tam klid.
Žádná hudba.
Jen lidský hlas. Jak osvěžující.
Seděla jsem úplně v rohu, vychutnávala si aspoň kousek vytoužené samoty a při čekání na jídlo jsem přemýšlela o tom, že se ze mě, velmi hlučné extrovertky stala postupem času extrovertní introvertka s jasným puncem minimalismu a jednoduchosti.
Už jeden volán na košili se mi zdá moc. Další kniha do mé malé knihovny je vždy pečlivě zvažována. Stále mám najednou pocit, že mám doma moc věcí. Třídím, rozdávám, vyhazuji a čistím.
Tak jako své pocity, vztahy, lásky, názory, návyky a situace.
Ve městě je tolik lákadel za co utratit své peníze, které by měly podle některých teorií proudit.
Uvědomila jsem si, jak málo teď kupuji nové věci.
Hodně přemýšlím, jestli danou věc opravdu potřebuji a budu ji používat den co den, nebo aspoň občas.
Není to z nedostatku financí. Naopak. Z nadbytku.....
Co nás nutí se neustále zanášet a zavalovat nepotřebným? Jen kvůli touze mít a vlastnit?
Být moderní, mít styl, prestiž, udržet krok s ostatními, nebo jen obyčejné hamty, hamty, ať mám víc než tamty ?
Z mých úvah mě vytrhl až dokonale jednoduchý pokrm, který jsem snědla s obrovskou chutí a cítila jsem, jak se mi pomalu navrací ztracený klid a pohoda. Všechen ten hluk mě stále nutil najít cestu, která je přímo pro mě. Šitá na míru, i přes protesty okolí. To, že jsem "divná" a "jiná" už dávno vím a jsem s tím smířená. Proto mě vůbec nepřekvapilo, když jsem si uvnitř sebe udělala pořádek a ocitla se hned za pár hodin v krásné místnosti s výlohou a pár stolečky, holými zdmi a jedním záchodkem, který byl prostě PRO VŠECHNY.
Minimalistická kavárna se třemi druhy zákusků, které chutnaly skvěle. Jednoduché a prosté.
Večer pak vinárna, kde skoro nikdo nechodí, pár stolů, klid, pohoda, chládeček a příjemná společnost.
A pak že to nejde.
Všechno jde. Stačí si jen uvědomit, jak to máme, co si přejeme a ti nahoře nám to pěkně poskládají, aby se nám krásně žilo, protože právě proto jsme se tady přece narodili. Naučit se žít a milovat svůj život.
A k tomu mě ještě napadá staré známé pořekadlo:
"S holým zadkem jsme na svět přišli a s holým zadkem taky odejdeme!", tak za čím se vlastně pořád honíme?
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica
Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...
Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel
Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...
Hlavně díky manželce. Britský premiér Sunak je se svou ženou bohatší než král
Britský premiér Rishi Sunak a jeho manželka Akshata Murtyová v loňském roce, kdy byl Sunak celou...
Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem byl přerušen
Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 573x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě