Bezkafí

Čas od času se mi to stane. Zůstanu doma s nachlazením a dojde mi v plechovce káva. Jasně. Mohla bych si pro ni skočit do blízké večerky, ale tam mají jen ty nic moc druhy. Neříkám, že jsem nějaký znalec, ale prostě mi některé chutnají více a jiné méně. Ale na tom teď nezáleží.

Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci a myšlenky, ba spíše činy, které následně přichází, mě ovlivní na další období mého života. Snažím se z toho vycucat nejvíce. Všechno, co mi situace nabídne.

Tak tedy prázdná plechovka od kávy. Zbylo v ní jen pár zrnek na jednu odpolední mini kávičku. Nebo spíše trochu obarvené vody. S tím už se nepočítá. Přesně ve chvíli, kdy jsem hleděla do prázdné plechovky, z rádia se ozvala informace o celosvětové konferenci k tématu změn klimatu. Musela jsem se usmát. Od covidu se ze mě stal ještě větší minimalista, než jsem bývala. Pořád mám velké rezervy. Nicméně vždy, když bývám doma, hodně procházím skříně, třídím a rozdávám věci, které pro mě ztratily život a zpracovávám potraviny ve špajzce, které jsem v rychlém sledu pracovních dní, často opomíjela. Baví mě kombinovat suroviny, které mám k dispozici a vymýšlet jednoduché recepty, které mě překvapí svou chutností a snadnou přípravou. Stačí jen trochu kreativity. V tomto kontextu jsem se dnes podívala na prázdnou plechovku od kávy. Dobře. Kávu nemám, ale mám spoustu druhů čajů. Taky mám nepřeberné množství hrníčků.

A už jsem v tom byla zas. Některé hrnky jsem vytřídila a udělám z nich obaly na sazeničky květin. Čaje jsem si srovnala do krásné dřevěné krabičky s průhledným víčkem. Samotnou mě překvapilo, kolik toho mám stále k dispozici. Takže starosti se zmizením kávy mít opravdu nemusím.

Ano, chuť kávy mi čaj nikdy nenahradí. Ale zase mě ta pestrost čajových sáčků obohatí jinak a navíc, zpracuji své zásoby, takže vlastně i ušetřím stovku za další kafe. S kávou se samozřejmě nabízí i téma závislosti. To jsem řešila už mnohem dřív, než dnes. Zjistila jsem, že můžu přestat, kdykoliv chci, bez jakékoliv újmy na své pohodě či na zdraví, takže tím koupi kávy taky neokecám. Mimochodem, zbavovat se závislostí, je taky hodně dobrá sebe rozvojová disciplína. Každopádně stojí za to. Myslím tím tu nabytou svobodu, když zjistíte, že to či ono nemusíte mít. A když se to aplikuje na lidi, řady nezdravých závislostních vztahů trochu prořídnou, může to i chvíli bolet, ale ta úleva potom, je naprosto nesrovnatelná s okamžiky diskomfortu.

A tak jsem si se svými myšlenkami sedla za stůl, nohy si hodila nahoru, jak to s oblibou dělávám, když jsem sama a vychutnala si poslední šálek kávy na delší dobu. Opravdu jsem si ji vychutnala. Nebyla vysrkaná ve spěchu s opařeným jazykem. Lahodně jsem si ji povalovala v ústech a u toho přemýšlela, co uvařím. Mám ve spíži spoustu mouky, takže bude chléb, k tomu luštěninová polévka a na večeři luxusní pesto z medvědího česneku, vlašských ořechů a listů ředkviček. Hrneček od kávy je prázdný a já se usmívám. Myšlenky se zklidňují a na řadu přichází moje ruce.

Krásný den přátelé