Jak jsme byli trochu za "Homolky"

Když jsem byla mladší, tedy spíše pubertálního věku, tak jsem rodinné výlety fakt moc nemusela. Teď, když mám vlastní syny, trávím čas se svou nejbližší rodinou velmi ráda. I když většinou jsme všude za "Homolky":-)

Letošní velikonoční svátky jsme pojali po svém a domluvili jsme se s mými dětmi, že pojedeme na výlet do nedalekého Polska. Původně tam každý rok prchali jen moji rodiče spolu s bratrem a jeho rodinou. Letos tedy i my. Naše rodinná setkání mám v poslední době velmi ráda, bývají tak jednou do měsíce a hodně se nasmějeme, takže jsem se těšila.

Můj taťka s bráchou do sebe totiž většinou sarkasticky šijí, a když se objevím já, tak mají další terč na svoje vtípky, takže si pěkně pinkáme jeden vtípek za druhým. V podvečer našeho výletu jsme dorazili do jejich domu a pánové neměli nic jiného na práci, než si vzít na paškál moje psaní. Požádala jsem totiž taťku ,aby mi vytiskl mé meditace a vizualizace, které jsem měla připravené na jógoví víkend pro ženy, kde budu přednášet.

Taťka si odchytil mého mladšího synka a povídá: " Ty Aďo, kolik mamka vypije vína, než začne psát ty svoje vize?" Synátor znalý dědových vtípků nahodil úsměv a odběhl si hrát. Každopádně mému drahému otci to nestačilo a začal mi popisovat, jak vidí mou tvorbu. "já si to představuji tak, že si dáš, tak litr vína, pak si lehneš a začneš mít ty svoje přeludy ", povídá. Podotýkám, že téhle naší debatě byl přítomný celý zbytek rodinky, včetně mamky, bráchy a švagrové. Zkrátím to. Jeho teorie o mých alkoholických vizích nevyšla, neboť musel uznat, že bych toho opilá moc na počítači nenapsala:-)

Večírek probíhal v podobném duchu, hodně jsme se nasmáli a náš taťka byl opět ve svém živlu. Má moc rád, tyhle rodinné sešlosti, stejně jako já. Maminka snášela dobroty, bráška doléval víno a švagrinka skvěle glosovala.Toho večera jsme šli brzy spát, abychom ráno mohli brzy vyjet, protože potom je tam moc lidí a není místo na neplaceném parkovišti:-)

Po ranní kávičce jsme se relativně klidně nalodili do nového auta, ve kterém nás taťka ještě neměl možnost svézt. Celou cestu nezavřel pusu. Povídal o autě, o jízdě a pak plynule přešel na slovenské vtipy, které miluje, protože pochází z východního částí této země. A já ho poslouchala a vzpomínala na naše rodinné výpravy, když jsme byli s bráchou malí. Hráli jsme na dlouhých cestách různé slovní hry, nebo jsme hádali hlavní města všech zemí světa. Nikdy jsme se nenudili. Taky jsem si vzpomněla, jak jsme oba naše rodiče na dlouhé cestě za rodinou na Slovenko s bráchou pozvraceli, protože v té době taťka ještě kouřil a čadil nám pod nos. Nekouří už spoustu let a dodnes se nám za to omlouvá. Moje maminka tehdy málem zapříčinila malý dopravní kolaps, když se svlékla na silnici jen do podprsenky:-) V době totality nevídaná odvaha a erotická show roku:-).

Konečně jsme dorazili na místo. Vše probíhalo podle plánu. Bylo tam zatím málo lidí a na neplaceném parkovišti dost místa:-) Kráčeli jsme společně, nebo spíše jsme se trousili, směrem k hotelovému komplexu, když najednou zmizel bratr s rodinou za závorami podzemního parkoviště a na můj dotaz kam jdeme, že vchod je nahoře, se mi dostalo odpovědi, že jdeme zkratkou:-) Samozřejmě nám chyběla mamka, která hned po výstupu využila situace, a jako náruživá kuřačka si musela ještě "fouknout". Každopádně nesnáší, když se kouří za chůze, což mi jednou vysvětlila tak, že se zapálenými cigaretami chodí jen ženy podivné pověsti.:-) Počkali jsme tedy na ni, aby nás v tom labyrintu zkratek neztratila. Pak jsme konečně dorazili, po uhrazení všeho potřebného do šatny, kde bylo opět vše podle plánu a skoro nikdo tam nebyl. Taťka byl připraven na vše, jako správný "Homolka", takže nám ještě před vstupem do vodního světa nabídl minerálku, kterou vláčel sebou. S díky jsem odmítla řka, že si když tak loknu v bazénu:-)

Pomalu jsme se rozptýlili po velkém prostoru, který se zaplňoval lidmi. Uvědomila jsem si, že i když si každý užíval na jiných místech a atrakcích, tak jsme stále sledovali, kde ta naše rodinka je. Moc jsme si to všichni užili. Uvědomila jsem si, jak mám skvělé a samostatné děti, jak moc fajn je pokecat si s maminkou ve vířivce o holčičích věcech. Když jsem pak uviděla, jak můj tatínek dělá ve vlnách tučňáka, jen aby potěšil děti a nejvíc pobavil mě, když jsem viděla mého bráchu, který dělal velrybu tak dokonale, že mu synoveček skákal doslova po hlavě, jak byl šťastný, když jsem tohle na vlastní oči opět viděla, tak mi došlo, jak moc mám ráda svoji rodinu. Mám je ráda, i když se chovají často dost bláznivě, Občas do mě pěkně rýpají a umí pozlobit, ale pravda je taková, že vždy, když jsem potřebovala pomocnou ruku,nebo laskavé slovo, tak jsem se mohla na všechny členy své rodiny s důvěrou obrátit. Byli, jsou a budou tady pro mě, tak jako já pro ně.

Výlet jsme uzavřeli společným obědem a odpolední siestou u kávičky. A já se moc těším, až se trochu oteplí a zase s těmi "mými" někam vyrazíme.

PS: Tati a dneska jsem fakt střízlivá:-) Ani deci:-):-)