Paní Brigito, Vaše články čtu pravidelně a oceňuji je .V té záplavě kritik a ironií v tisku, rozhlase i zde si zachováváte Váš citlivý pohled na svět...

Pane Michaeli velice si vážím Vašich slov. Myslím, že to je ta cesta. Učit se i věci, které se nám nelíbí sdělovat lidskou a citlivou formou. V opačném případě začíná boj a vámi zmíněná mnohdy těžká kritika, či ironie. Děkuji za Vaše návštěvy

Bi, Bůh mě neoslovil, zatím jen ten padlý anděl.

Já chodím do kostela jen na pohřby.

Smutné, ale zdá se mi to, jako nejlaskavejsi rozloučení s úctou. Když jsem držela strýce (96 let) za ruku, plakal dojetím... A já s ním

Bohunko milá. Je to přece jedno, co si v sobě člověk nese. Každý v něco v sobě věříme a pokud je to život a nádherná, obyčejná lidská člověčina, jak popisuješ v případě Tvého strýce, co více si přát? Víc takových chvil. Hlavně mimo kostel. Krásné dny milá

Napsala jsi to moc hezky. Krásně pohodový rok Ti přeji

Jitko mockrát děkuji a Tobě přeji hlavně zdraví a spoustu příjemných a milujících lidí vůkol Tebe.