Minimalismus

Začalo to hned v lednu tohoto roku. Vynášela jsem z domu tašky s přebytečnými věcmi, vyhazovala, rozdávala a obdarovávala. 

Velké obrátky to nabralo v létě, kdy mi přijížděly návštěvy a odjížděly s dalšími taškami ode mě. Občas jsem si říkala, kde jsem nabrala tolik oblečení, hrnečků a knih? Kde? Dostala jsem je.Spousta dárků od kamarádek, oblečení," které je prostě přesně pro mě ".Začala jsem likvidovat a třídit milióny malých lahviček v koupelně s různými vzorečky, až mi zůstala jediná police věcí, které denně používám.

Tento víkend jsem opět "řádila" a když jsem dávala poslední batoh s hračkami, ze kterých moji kluci už vyrostli, dětem do Klokánku, uvědomila jsem si ty úžasné souvislosti, které mě provázejí celý rok a najednou  do sebe zapadly, jako kostičky stavebnice.Věci, které jsem už nepotřebovala, ztratily na významu a poslala jsem je dál,aby dělaly radost někomu jinému. Materiálními věcmi to však jen začalo.

Za pár dní na to jsem si přečetla článek o minimalismu.Pod pojmem minimalismus jsem si vždy vybavila strohé studené pokoje s jednou vázou a postelí, chlad, který na mě z fotek dýchal, nebo minimalistickou módu, která mě zaujala trochu více, ale chyběly mi barvy, radost a hravost, třeba v podobě puntíků a proužků. Prostě nic pro mou tvořivou bohémskou duši.

Co mě ale zaujalo, byl pojem: "Minimalismus, jako životní filozofie".

Opět jsem to pojala po svém.

MINI znamená málo, malinký, může to být i JEDNODUCHÝ. 

Uvědomila jsem si, že tím vším tříděním, rozdáváním a vyhazováním věcí, jsem si sice udělala místo pro věci nové, jak se píše v každé esoterické stati, ale zároveň jsem si velmi zjednodušila život. 

ČÍM MÉNĚ OBLEČENÍ, TÍM MÉNĚ PRÁCE S VYMÝŠLENÍM KOMBINACÍ, S PRANÍM, ŽEHLENÍM A DUMÁNÍM NAD TÍM, KAM TO VŠECHNO POVĚSÍM A ULOŽÍM. Oblečením to začalo.

Jednoho dne jsem otevřela počítač a pustila se do nevyžádaných emailů a reklamních zpráv.Mazala jsem a mazala a činilo mi to normálně potěšení. Počítač zrychlil a mně se ulevilo, protože jsem se už nemusela probírat reklamou a trávit svůj drahocenný čas činností, která není tvořivá.Když jsem začala rozdávat knihy a stará čísla časopisů, tak jsem si uvědomila, kolik jsem toho přečetla a jak málo zásadních myšlenek ve mně ulpělo.

Tolik popsaného papíru a já si pamatovala jen věci, které jsem začala žít a používat je den co den.Najednou pro mě není důležité, že neznám všechna jména andělů, nebo co způsobuje zablokování té které čakry a co způsobí špatně umístěné zrcadlo podle východní filozofie.

Došla jsem k závěru, že věci, které neumím uchopit, nebo ve svém životě začlenit do běhu všedních dní, nejsou pro můj život prioritou a můžu je s láskou posunout tam, kde pomohou a semínka moudrosti padnou na úrodnou půdu. Je naprosto zbytečné zahlcovat se informacemi, které v životě nevyužijeme. Uvolněním fyzického i mentálního prostoru vzniká další místo pro kreativitu a další, nové, pro mě využitelné informace. 

Kdysi jsem kupovala pravidelně tři časopisy. Dnes jsem na jednom, který mi momentálně jako jediný přináší to, po čem má DUŠE prahne.

Letos jsem na vlastní kůži pocítila, jaké to je, zbavit se lpění na majetku, věcech a také lidech. Pár mi jich v minulém roce do života přibylo a někteří letos odešli. To co nefunguje, nemá cenu udržovat ze všech sil a zbytečně se vyčerpávat. Jak prosté. Lidé, kteří mají zůstat po mém boku, stejně zůstanou a přečkají se mnou i ty nejtemnější bouře, tak jako já s nimi.

JEDNODUCHÉ A LASKAVÉ MEZILIDSKÉ VZTAHY, UPŘÍMNÉ A PEVNÉ, POSKYTUJÍ NAŠEMU ŽIVOTU POMYSLNOU JISTOTU.

MOHOU BÝT PRO NÁS PEVNÝMI KOŘENY, NEBO KOTVAMI, KTERÉ NÁS UZEMŇUJÍ. VŽDY STOJÍ ZA TO O NĚ PEČOVAT, POKUD JE SNAHA OBOUSTRANNÁ.

Před časem se kamarádka, která je lektorkou jógy vrátila z Bali, kde cvičila své lekce a dělala průvodkyni. Vrátila se zářící a usměvavá a řekla mi: "Brigi, lidé na Bali mají pár triček a kraťasů, žijí často ve velké chudobě a jsou tak šťastní! Pořád se usmívají ". Jak je to možné?

Protože mají málo, jsou skromní, nezahlcují se zbytečnostmi. Mají jen to, co potřebují k životu.  Jejich myšlenky jsou laskavé, protože nemají co ostatním závidět, jak to bývá tak často u nás. Starají se o to, aby měli co jíst, jak strávit příjemně čas s přáteli a se svou rodinou. Nehoní se za kariérou a žijí přítomností. 

Určitě si teď říkáte, že kdybyste žili na Bali, tak jste taky vysmátí. Ale tak to není. Není důležité, kde žijeme, ale co nosíme v sobě a co ze sebe vyzařujeme. Jaké poselství svým životem jiným předáváme, jak se nám daří naplňovat své sny a tužby. A jestli umíme pomáhat i druhým při naplňování jejich životního úkolu.

Začalo to pár igelitkami, pokračovalo návratem k dívčímu příjmení, změnou konta v bance postupnou obměnou zařízení naší domácnosti, velkými procesy v pracovní a soukromé oblasti. 

Minimalistická filozofie jednoduchosti vpustila do mého života nový svěží vánek a chuť na velké změny. Těším se, co nového mi ještě přinese.Můžu vám to všem vřele doporučit. Zkuste to.

Pokaždé, když zaváháte, stačí se jen zastavit a položit si otázku:

"JAK SI MŮŽU ZJEDNODUŠIT SVŮJ ŽIVOT?"

"OPRAVDU POTŘEBUJI TOHOTO ČLOVĚKA VE SVÉM ŽIVOTĚ?

"URČITĚ MUSÍM MÍT TOLIK OBLEČENÍ?"

Dá se to aplikovat na všechny oblasti našeho života.

Když se zbavujeme tíhy lpění a podaří se nám to, pak si konečně můžeme opět připadat lehoučcí, jako peříčka a vzlétnout, protože nic není nemožné.