Jak jsem se stala mužem

Někdy je opravdu dobré, podívat se na věc z obou stran. Můžeme se totiž o sobě dozvědět docela zajímavé věci.

"Brigit, vysvětli mi, proč jsou ženské takové mrchy?"

Ptal se mě zklamaný kamarád, kterého zrovna jedna slečna pěkně tahala za nos.Opět mi došlo, jak jsou muži křehcí  a zranitelní ve své podstatě, i když většinou vystupují, jako ředitelé vesmíru.Jak dlouho se vypořádávají s nezdary v lásce a odpuštěním.Pro některé, odpustit bývalé partnerce, je nesplnitelný a nenaplnitelný životní úkol.

Ulpívají v minulosti, v bolesti a křivdách. Těžce navazují nové hluboké citové vztahy. Vše klouže po povrchu, protože mají v sobě tak silné ochranné mechanismy, které se spustí ve chvíli, kdy prožívají něco nového,krásného a hrozí možnost, že se zamilují a půjdou do hloubky. Mechanismus strachu, jim brání zamilovat se, aby to už nebolelo jako "tenkrát" a tak od toho raději utečou.

"Ty jsi ten kdo si vybírá a namlouvá. Máš to jednodušší než my ženy.Všechno máš ve svých rukou. Na Tebe žena čeká až jí oslovíš a projevíš zájem,jsi přece muž!" Povídám mu s úsměvem.

"Já kdybych byla muž, to by si viděl. Já jsem ta co čeká, až bude oslovena. Ty to máš mnohem snazší"

Zadíval se mi hluboce do očí a povídal: "Co by si dělala, být chlap, když je to tak lehké, jak říkáš?"

Kdybych byla muž, pak odvážný a zodpovědný.

Vyhledal bych ženu, která mě přitahuje a zkontaktoval se s ní.

Jasně bych jí dal najevo, co se mi ní líbí a čeho si na ní vážím. Nehrál bych žádné hloupé hry plné tajností.

Kdybych byla mužem, pozval bych ji na kávu, víno, do divadla, na koncert, nebo na výlet, prostě kamkoliv, kde by se nám líbilo.

Jako muž bych své přítelkyni říkal, jak jí mám rád a těším se na ni.

Být chlap, tak jí kupuji kytky jen tak pro radost, nebo je třeba natrhám v lese.

Být zamilovaný muž, tak píšu veršovánky plné lásky,aby věděla, jak moc je pro mě výjimečná.

Být mužem, tak bych svou ženu neustále překvapoval, aby jsme to měli pěkné a hravé.

Posílal bych jí písničky, rozdělával oheň v krbu,chystal snídaně do postele, nebo společné koupelnové dýchánky při svíčkách.

Být chlap, tak svou lásku objímám co nejčastěji,aby věděla, že jsem tady s ní a je v bezpečí.

Musela jsem samu sebe pochválit, kolik krásného jsem vymyslela:-)

Pokud bych byla takovým mužem a žena by mě přesto odmítla a nechtěla, pak nebyla pro mě tou pravou a já bych si vyhlídl nějakou jinou,mému srdci bližší.

Takový bych byla muž.

A náhle se mi v hlavě zrodila otázka :"jaká jsem vlastně žena?"

Miluji tyhle dialogy, které vedou k dalšímu přemýšlení a práci na sobě.

Jak lehce dokážeme poradit ostatním a když přijde řada na nás , tak občas bezradně přešlapujeme.

Nikomu nemůžeme poradit, protože nemáme jeho zkušenosti,prožitky, potřeby a naprosto jiné emoční vnímání, protože každý si v sobě neseme své jedinečné srdce.

Můžeme jen inspirovat svými názory, pokud někoho zajímají.

Toho odpoledne jsme se spolu hodně nasmáli a já si opět uvědomila, jak mnoho od mužů my ženy očekáváme. Jaký tlak svými nároky způsobujeme a tím je vlastně odrazujeme, protože ani nenajdou odvahu nás oslovit.

Uvědomila jsem si, jak ráda jsem ženou, která je sváděna a dobývána, která může muže hýčkat a laskavě chlácholit v jeho zranitelnosti.

Drazí muži pokud najdete odvahu a znovu se pokusíte navázat hluboké vztahy, pak vězte, že vás čeká veliká odměna v podobě tvořivé a silné ženy, která vám stojí po boku.

Konec teorie. Jdu makat a prohlubovat své úžasné ženství a dodávat sebevědomí svému vnitřnímu muži, aby se z něj stal statečný tvůrce.

A pánové, jen tak pro zajímavost :"Jaká by jste byli žena?"

Ráda se nechám inspirovat.