Jak jsem byla v kostele
Krásné sváteční ráno vám všem.
Ráda bych se s vámi podělila o nádherný zážitek,který jsem si prožila.
Začnu opět trochu zeširoka.
Jako malá jsem do kostela nechodívala, mí rodiče nejsou věřící ,takže jsem k tomu nebyla vedena.
Na základní škole ,jsem kostely vnímala ,jako historické památky a na církev jsem měla dosti vyhraněný,negativní názor..
Nelíbily se mi války, které kvůli víře proběhly, upalování osvícených žen, jako čarodějnic bylo pro mě noční můrou a do dnešních dní je to pro stále něčím nepochopitelným a neuchopitelným.
Kolik zvěrstev pod záštitou jména Božího se napáchalo.
Absolutně se to rozcházelo s tím, co jsem věděla a četla o Ježíši a jeho představách, jeho lásce a jediné co souhlasilo,bylo jeho utrpení, kterým si za své laskavé myšlenky prošel.
Otázka víry a náboženství byla pro mě velmi ožehavým tématem.
Jak jsem šla životem a procházela si nejrůznějšími velmi špatnými a vypjatými situacemi,začala jsem zjišťovat ,že mi něco chybí.
Něco, nebo spíše někdo ,komu bych mohla říct absolutně vše, aby se mi ulevilo.
Rodiče mám úžasné, přátel plno, ale v těch opravdu nejtěžších chvílích jsem se cítila velmi sama.
Cítila jsem velké osamocení a beznaděj.Neměla jsem tolik důvěry v sebe, jako mám dnes.
Nedokázala jsem se opřít o své názory a přesvědčení, které jsem teprve hledala.
A v tuto chvíli, vždy, když mi bylo zle, tak jsem podvědomě poklekla a modlila se k Bohu ,i když jsem nevěděla jak.
Prosila jsem ho,ať mi ukáže cestu,ať mi poradí co mám dělat.
Mnozí z vás,určitě tyto stavy dobře znáte a prožili jste či prožíváte.
Legrační bylo, že kdykoliv jsem chtěla na chvíli do kostela zajít, vždycky byl zavřený.
Vůbec jsem tam neměla přístup.A to mám ve svém okolí plno nádherných kostelů.
V posledních měsících jsem se s vírou začala potkávat ve své práci..
Jeden z mých milých dědoušků stále dodržuje tradice, modlí se před i po jídle, na hřbitově za mrtvé a povídáme si o tom.
Můj přítel je z věřící rodiny.Víra je teď všude kolem mne.
Teď v sobotu jsme se rozhodli projít kostely ve městě,které jsem neviděla desítky let.
Měly být otevřené, protože pro křesťany jsou velikonoce největšími svátky v roce a zpřístupňují své chrámy.
Vyrazili jsme do chladu a občasného sněžení a já se moc těšila.
První, největší kostel ve městě byl uzavřen a otevírali až za hodinu.Vrátili jsme se.
Ještě před kostelem jsem se ptala přítele,jak se mám správně pokřižovat.
Když jsme vešli dovnitř,svěcená voda nebyla.
Křižování tedy proběhlo "na sucho" na zkoušku.
Další kostel byl uzavřen a o další vstupy jsme se nepokoušeli.
Přišlo mi to jako zkouška,jak moc chci víru pochopit a jak moc to beru vážně..
Ráno,když jsme vstali, tak jsme se vydali na velikonoční mši.
Do kostela to mám opravdu kousek.
Kostel byl plný až k prasknutí.Nádherná hudba, překrásné modlitby a nechyběla ani svěcená voda..
Seděli jsme v lavici pod oknem a kdykoli kněz mluvil o Ježíši a jeho zmrtvýchvstání , víře v tuto událost a její důležitost pro nás všechny, začalo oknem nádherně prosvítat slunce.
Některé zážitky se nadají popsat slovy,ani to co jsem ucítila, když kněz mluvil o tom, jak všichni hledáme víru, hledáme čeho se chytit, hledáme jistotu, že všechno dobře dopadne.
Pocítila jsem takový klid a bezpečí.
Nejen proto, že mě můj milý držel pevně za ruku:-),ale protože jsem opět dostala důkaz, že cesta, kterou jdu je správná a najednou se mi to malinké místo v srdci, kde bylo prázdno zacelilo.
Vím ,že spoustu lidí víru ztratilo.Ne víru v Boha, ale víru v tento svět,víru v sebe, v lásku a dobro.
Každý den dostávám potvrzení.
Dnes už vím, že nemá cenu nikoho přesvědčovat a dokazovat, že jedině láska a dobro nás posouvají v životě ke spokojenosti a štěstí..
Každý si svou cestu víry, ať už je to víra v cokoliv, musí projít sám a rozhodnout se zda uvěří..
Vím, že tímto zážitkem se ze mě nestane studentka teologie, ani ortodoxní nábožná žena,vím,že některé názory na církev nezměním,ale miluji lidské příběhy a ten Ježíšův a jeho rodičů nás ovlivňuje dodnes.
Takovou obrovskou sílu jeho myšlenky i utrpení v sobě nesou.
Síla ženy ,jakou byla Marie, která viděla umírat své dítě a byla s ním do poslední vteřiny,se podepsala na nás ženách do dnešních časů,aniž si to uvědomujeme.
Neměla jsem včas velikonoční výzdobu, nepekla jsem a nechystala, jak by se slušelo a patřilo, uklízela jsem na poslední chvíli a to velmi povrchně.
Letošní velikonoce jsem pojala po svém.
Pochopila jsem podstatu tohoto svátku ve svém srdci.
Krásné požehnané velikonoce nám všem.
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Rozkol nacionalistů. S AfD nechce být ve frakci Le Penová ani česká SPD
Zástupci francouzské strany Národní sdružení (RN) prohlásili, že v příštím europarlamentu nebudou...
Fandit se bude na náměstích i v kempech. O Staromáku se teprve rozhodne
Na náměstích, v kinosále, v kempu nebo i na nádvoří zámku. Tam všude mohou zájemci společně s...
Útočník na Fica schvaloval masové vraždy. „Škrabáka“ chtěl zažalovat
Muž, který spáchal atentát na slovenského premiéra Roberta Fica, chtěl předsedu vlády zažalovat....
Poslanci schválili zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Přímý přenos Zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky, nejen pro...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 576x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě