Davové šílenství

Dnes opět velmi osobně. Včerejší situace spojená s odchodem jedné z našich hudebních legend mě opět naučila mnohé o mě samotné.

Kdykoliv se mi něco nezdá, zastavím se na místě a vlezu si dovnitř k sobě.

Včera, když jsem četla pořád dokola ty srdceryvné zprávy o odchodu božského Káji (upřímnou soustrast jeho rodině) a večer,

když mi chodily zprávy o tom, jak se má zapálit svíčka, protože on si to zaslouží,

 se mé stažení žaludku jen navyšovalo.

Svíčka hořela od prvního momentu, po mém návratu domů a ne jen pro něj, ale pro všechny, 

kteří již v poklidu odešli, nebo se chystají opustit tento svět.

Uvědomila jsem si, jak velmi lehké je zmanipulovat dav, aby přestal přemýšlet nad svými pocity a nechal se stáhnout do emocí smutku a lítosti. Ale proč vlastně?

Podle posledních zpráv z jeho rodiny byl smířený, vyrovnaný a situace v rodině klidná a spokojená, protože se to očekávalo a většina milujících mu to jistě přálo, ať už se netrápí.

Vím, že to bude znít zřejmě pro mnohé necitlivě, ale já, pokud má někdo přiměřený věk, což Mistr měl, je těžce nemocný, což Mistr byl a odejde ve spánku v kruhu rodinném, což se stalo, prohodím s radostí chvála Bohu, budiž mu nebe otevřené a absolutně v sobě neprohlubuji nějaké pocity zmaru, či beznaděje.

Nevím, asi za to můžou prvomájové průvody, které jsem jako malá s rodiči musela absolvovat i ve větru a dešti a vlastně nevěděla proč, protože jsem nechápala tu "smutnou" oslavu, kdy děti občas pěkně mrzly, když se nepovedlo počasí a rodiče se museli rozveselovat a zahřívat nenápadným popíjením.

Nebo možná za mé nepochopení davového šílenství může fakt, že jsem jako malá kulatá holčička, musela předvádět své nedokonalé tělo v těsném úboru a cvičit sestavu na spartakiádě, kde jsem vůbec nechtěla být. Právo volby nebylo.

Dneska už se můžu rozhodnout za sebe, protože jsem "velká".

Rozumějte, když vás baví truchlit a do nekonečna poslouchat slzící písně člověka, kterého osobně neznáte, je to jen a jen vaše soukromá a osobní věc. Jen trochu v takových chvílích přemýšlejte, jaké emoce skutečně prožíváme. 

Co je vaše a opravdu se s vámi děje a co je vyvoláno uměle davem a pro mě manipulací.

Jedna svíčka řeknete si a ta s tím nadělá.

Svíčkou to začíná.....

Přeji nám všem den prožitý v radosti, naplněný vším, co do něj patří a posílám tam nahoru krásnou vonící kytku všem, kteří se nám smějí, jak jsme pošetilí, že pořádně neužíváme života, který je tak kratičký a nikdy nevíme, kdy nám ta pomyslná svíčka dohoří.

A víte co?

Zůstává tady stále spousta a spousta živých lidí, kterým nevěnujeme zdaleka tolik pozornosti, jako většina včera Kájovi. Třeba by stáli za pozornost.

Bi