Přesně tak, paní Brigito. Často věnujeme tolik pozornosti cizím lidem, byť slavným, a je to na úkor času, který bychom měli věnovat svým blízkým. Děkuji za článek a přeji hezký víkend

Bi, kočko, všichni, kdo odešli, mi stále chybí....

Je mi líto rodiny, přátel a blízkých pana Gotta, že je nenechají oddychnout a vyplakat v klidu.

Ta zpráva byla v první chvilce docela tvrdý moment, jaksi jsme si zvykli, že Kája je pořád a jakoby měl i pořád být. Ať už jsme ho "žrali" nebo ne. Ale vzhledem k tomu, jak se proměnil za posledních pár let, kdy ho nemoci přivedly na práh smrti, jsem si uvědomil, že to je jen přirozený běh věcí. A ta pompa, na které si teď dělají body media, umělci i politici? Myslím si, že tomu Karlovi by byla zcela proti mysli. Zpěvák byl par excellence, určitě tuto zem proslavil víc, než mnozí politici, navíc jednoznačně pozitivně a patří mu za to dík. Že zpíval kantilénu a střední proud? Myslím, že ho poslouchaly (doposud) čtyři generace a měl a má příznivců víc než dost. Ale dělat z něj něco, co nikdy nebyl - myšlenky na státní pohřeb a podobně, to asi není to pravé. Ano, svíčky před jeho domem nebo u kulturních zařízení po republice, to je asi to, co je přirozené a vyjadřuje skutečný smutek těch, kterým bude chybět. Jednou se po něm budou určitě nějaké ty ulice nebo náměstí jmenovat budou, i socha časem určitě někde bude kynout odněkud z piedestalu. Ale tenhle humbuk mi připadá nepřiměřený a vedený spíš prospěchem těch, kteří ho tvoří.

Hezky napsáno.

Jsem ze smrti Karla Gotta fakt naměkko. Stejně jsem se cítil, když zemřeli V. Špinarová, J. Tříska, L. Havelková, R. Moore, K. Groucutt, S. Hawking nebo M. Forman. Čili žádné davové šílenství. Jen moje pocity, které jsou čirou náhodou shodné s dalšími lidmi.

A stejně mi bude, až odejdou Jeff Lynne, Alan Parsons, Marek Eben, R. Wakeman nebo J. Anderson. Je mi jedno, že některá jména zná velmi málo lidí. Pro mě znamenají hodně.

Vnímám to podobně. Jsme smrtelníci a pokud k odchodu na věčnost dojde ve věku požehnaném a po životě naplněným radostmi a úspěchy měl by se s takovým svět loučit ve stylu pohčbů v New Orleans. Jazz, tanec a zpěv.

Krásný prispevek

Moc ráda jsem vám klikla.

Připojuji se k paní Dubcové, ráda jsem Vám klikla.