NEDĚLE PO SVATÉM DUCHU - 10. V MEZIDOBÍ

Marek 3, 20 -35, bláznovství, nepochopení, obavy, naděje, naplnění, Duch Svatý, rouhání, trest, rodina, nová rodina

Milé sestry a bratři,

V dnešním evangeliu vidím tři důležité věci: Když člověk koná dobro a druhý tomu nerozumí, označí jej za hlupáka nebo jej nařkne z kacířství. Upozornění, že vše může být odpuštěno, ale rouhání proti Duchu Svatému odpuštěno nebude. A v neposlední řadě ujištění, že rodina nemusí být jedné krve.

Příběh začíná tím, že Ježíš budí až moc pozornosti, protože se kolem něho shromažďují davy lidí, až se nedá projít, není možné se najíst. A když to vidí nejbližší, tak mají strach, co z toho bude, resp. proč to tak je – Není náhodou blázen? Z jakého důvodu dělá, co dělá? A zároveň zaznívá spekulace, že to, co dělá, nemůže vycházet z dobra. Ježíš ve své době možná působil trochu jako zjevení, protože do té doby zde nebyl nikdo jako on. Minulou neděli jsme si říkali, že přišel naplnit zákon, že lidem přišel ukázat, že nemusí tak dogmaticky lpět na předpisech, protože není porušení jako porušení – záleží na okolnostech. Nejdříve je nutné být sjednocen, protože není možné, aby rozdvojený člověk / skupina / společenství zvítězilo. Musí takříkajíc táhnout za jeden provaz. A vše je možné odpustit. Záleží na přístupu člověka, záleží na okolnostech, jak k tomu došlo. Ale ze všeho nejdůležitější je, zda člověk lituje toho, co udělal.

Následuje upozornění, že jediné, co nemůže a nesmí být odpuštěno, je rouhání proti Duchu Svatému. Nad tímto upozorněním jsem hodně přemýšlel, co to vlastně znamená? Asi si dokážu představit rouhání proti Bohu, Ježíši, ale rouhání proti Duchu Svatému? Nedávno jsme oslavili seslání Ducha Svatého, kdy Ježíš říká, že nám dá nového přímluvce na dobu, kdy on tu nebude, protože bude sedět po Boží pravici. Tento posel nás povede, bude nám ukazovat cestu, postrkovat správným směrem a bude spojnicí / pojícím tmelem mezi námi a Bohem / Ježíšem. A možná o tom to je – rouhání proti Svatému Duchu je o tom, že tyto signály budeme ignorovat, že je nebudeme poslouchat nebo naopak budeme dělat vše, aby se nenaplnilo, co nám ukazuje. Četl jsem zajímavou myšlenku – Ježíš Kristus tu žil třicet let a Duch Svatý tu už působí přes dva tisíce let. Za tu dobu změnil hodně životů, ukázal lidem správnou cestu a směr. Ano, v dnešním světě se zdá, že těch signálů je hodně. Jsme přehlušeni různými zaručenými informacemi a jsme vybízeni různými falešnými proroky, že jejich cesta je ta pravá. A Duch Svatý má možná slabý hlásek. Může nám to připadat jenom jako kapka v moři, jako malá bezvýznamná kapička. Nicméně, kapka ke kapce, potůček k potoku, říčka k řece – a voda je nezastavitelná. Když v zimě vidíme, že někde zatéká – tak je to také kapka po kapce, ale jakmile začne mrznout, voda změní své skupenství a začne se roztahovat. Pod tímto tlakem nakonec povolí i ten nejodolnější balvan. A s Duchem Svatým je to podobné – myšlenka k myšlence, jeden čin vede k dalšímu – a řeka, která se z toho spustí, je nezastavitelná. A pokud se ji pokusíme zkrotit, tak může učinit velkou škodu, a to je možná to rouhání proti Duchu Svatému – pokud jej nebudeme poslouchat a naslouchat, poneseme následky.

S tím krásně souvisí i to třetí poselství, které v dnešním čtení slyším – Ježíš na upozornění, že jej hledá matka a jeho bratři, odpoví: „Kdo je má matka a moji bratři?“ A odpovídá: „Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ Určitě nechtěl, abychom se neznali ke svým rodičům, ale je to krásný příklad a naplnění jeho slov o tom, že nejdůležitější přikázání je přikázání lásky. Láska k bližnímu. Za jeho výzvou slyším upozornění, že by se lidé měli k sobě chovat jako by byli z jedné rodiny. Měli by si pomáhat. Každý z nás je něčí sourozenec, každý z nás má někde rodiče. Ano, může se stát, že život s námi někdy zatočí tak, že rodiny se rozpadnou, sourozenci se pohádají, ale to neznamená, že nemohu mít podobnou úctu, podobný vztah i k někomu jinému. Záleží na srdci.

Přál bych nám všem, abychom naslouchali jemnému a možná tichému hlásku Ducha Svatého. Abychom měli dostatek odvahy a pokory se nechat vést, protože Boží cesty jsou nevyzpytatelné. Abychom měli kolem sebe rodinu, která stojí při sobě a pomáhá si. Nejen v časech dobrých, ale i když se nedaří.