Neděle po Sv. Duchu

Marek 2, 23 - 3,6 - Naděje, Víra, Naplnění příkazu, Překračování hranic, Obavy, Zrada, Dogma, Nemusíme se brát tak vážně

Milé sestry a bratři,

V dnešním čtení z evangelia slyším obavy z překročení příkazů. Tehdejší židovská společnost dbala na dodržování halachických příkazů – tedy bylo přesně stanoveno, co se kdy smí a co nesmí. A ve chvíli, kdy se překročil zákon nebo se udělalo něco proti příkazu, tak následoval trest. Ve chvíli, kdy se lidem nedařilo, tak se začalo zjišťovat, zpytovat svědomí, co udělal proti Božímu přikázání, že se mu nedaří.

A najednou je tady Ježíš, který tyto příkazy mění, neboť „Sobota není pro člověka, ale člověk je pro sobotu“

Ježíš,, v dnešním evangeliu dělá něco proti příkazu, a přitom jej neporušuje, naopak naplňuje. Jak může být přestupkem, když neděláte nic špatného, ale pouze plníte základní lidskou potřebu jako je hlad, žízeň nebo zachraňujete život?

Přijde mi, že si někdy hodně zjednodušujeme život, když si něco přečte a řekne: tak to je a jinak to být nemůže. Nepřemýšlíme, že nás ten příkaz má ochránit možná před pýchou, možná lakotou či podobnými vlastnostmi. Pokud nám víra přikazuje, že máme v neděli odpočívat, ctít sedmý den odpočinku (jako Židé měli sobotu), tak přeci nebudeme sedět celý den jak pecky a čekat, že se vše samo stane. Jak k tomu přijdou lidé, kterým na ten den vyjde směna? Copak např. zdravotníci v nemocnicích a ústavech porušují přikázání, když zachraňují životy nebo se starají o nemocné? A takto bych mohl vyjmenovat spoustu dalších profesí.

Dle mého nás tento text vybízí, abychom jednou za čas/týden mysleli na sebe. Věnovali se sami sobě, své rodině, svým blízkým – prostě odpočívali, nabírali sílu a třeba si něco nového uvědomili. Na druhou stranu, pokud pracuji hlavou a odpočinu si prací na zahradě, tak proč v tento volný den neposekat zahradu nebo neuklidit. Prostě pracovat fyzicky a odpočine si hlava. A ten, kdo pracuje rukama, si odpočine např. u četby. Odpočinou si ruce.

Vidím v tom výzvu, abychom mysleli na něco jiného než na vydělávání peněz. Ukazuje nám to, že existují hodnotnější věci než majetek. Nezneužívat svoje znalosti, ale nechat je odpočinout.

Když se farizeům nepodaří Ježíše „nachytat“, tak se rozhodnou jej zničit. Přijde mi, že pokud se nám něco nehodí do života, tak to šmahem odsoudíme a nepřemýšlíme, že je to možná zkouška. Možná překážka, kterou máme překonat a posune nás to dál. Možná výzva, abychom splnili nějaký těžký úkol.

Věřím, že některé věci není třeba brát tak dogmaticky, protože nám ukazují směr, ukazují nám hranici a možná vztyčený prst – pozor, blížíš se k něčemu, co tě může zahubit, co tě může poslat na jinou cestu, která nevede správným směrem.

Přál bych nám všem, abychom nacházeli své hranice, kde se budeme cítit dobře. Možná, abychom se naučili hranice ani tak ne překračovat, ale rozšiřovat, abychom zjistili, že jsme se nacházeli v příliš těsném prostředí, které nás nikam neposouvalo. Ale díky rozšíření hranic, překračování vlastního stínu, zjistíme, že máme daleko větší sílu, že dokážeme daleko více zvládnout, než se na první pohled může zdát.