Neděle po Svatém Duchu 14 v mezidobí

naděje, prorok, domov, prorok není doma prorokem, tady a teď, přátelství, jeden pro druhého, nepřijetí, přijetí

Marek 6, 1-13

Milé sestry, milí bratři,

dnešní čtení vypráví o tom, že Ježíš jde domů a jeho učedníci jdou s ním. Přijde posvátný den – sobota a on jde do synagogy, kde vykládá Písmo. Všichni se diví, kde se v něm ta moudrost bere, protože je synem nevzdělaného člověka – tesaře. Ježíš jim sdělí, že prorok není beze cti, leda u svých blízkých.

Z těchto slov mi zaznívá zamyšlení – být tady a teď. Není zapotřebí dívat se, že u sousedů je tráva zelenější a pastvina lepší.

Nestává se nám někdy, že jsme příliš zaujatí myšlenkami – tady je to hrozné, tam a tam je to lepší. Proč to není u nás takové jako tam, proč, proč, proč… Přílišné šťourání v ostatních životech nám přináší nepokoj. Ale žijeme svůj život tady a teď? Víme o svých blízkých, jací jsou? Zda nepotřebují naši pomoc? Z čeho se radují? Možná stačí „jenom“ zavolat. Dát najevo svoji účast.

Minulou neděli jsem se zmínil, že když nás přepadnou chmury, možná by stačilo pocítit dotyk Ježíšových slov. Tento dotyk může přijít prostřednictvím toho, že nám třeba někdo zavolá a zeptá se – Jak se máš? Myslím si, že je zapotřebí začít u sebe – tady a teď. Uvědomit si přítomnost, uvědomit si svůj život, svoje myšlenky. Tento dotyk musí vycházet ze srdce.

Příběh pokračuje a Ježíš vysílá své učedníky po dvou do světa, aby pomáhali, aby šířili jeho slovo. A když někde nepřijmou evangelium, ať opráší své topánky na znamení, že o ně nestojí a jdou dál. Každý z nás kéž má kolem sebe společenství, kde se cítí dobře, kde jej přijímají takového, jaký je!

Po nikom z nás se nechce, abychom činili zázraky, abychom uzdravovali a vyháněli zlé duchy. Dnešní doba přináší jiné výzvy, možná o něco těžší. Někomu můžeme pomoci třeba tím, že se na něj usmějeme, prohodíme dobré slovo – není to už samo o sobě zázrak v době, která se projevuje takovým stresem a agresivitou? Jsem přesvědčen, že každý dobrý skutek, který vychází ze srdce, vychází z Ježíšových slov – Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Naše činy, slova, skutky vychází z těchto slov – tedy šiřte lásku k bližnímu. Možná máme někdy plnou pusu krásných zdobných slov, ale pokud nedokážeme druhého člověka přijmout takového, jaký je, tak jsou to jenom slova. Nedokážeme je proměnit ve skutky. Také si to musím často připomínat, protože někteří jsou více sympatičtí než jiní. a Ale to mi nebrání, abych byl ke všem slušný a bral je takové, jací jsou.

Nedávno se mi stala příhoda, která souvisí s tímto evangeliem a obrazně jsem si setřásl prach ze svých bot na znamení, že mě ten člověk nepřijal. Snažil jsem se zůstat celou dobu nepříjemného rozhovoru klidný a neodporovat, i když z úst toho člověka vycházela snůška nesmyslů a lží. Ale on byl v tu chvíli přesvědčený o své pravdě a nepřijal by nesouhlas. Přiznávám, že mě to sebralo, protože když mě někdo obviní, že se k ostatním chovám schválně špatně, že nejsem na jejich straně, tak mám černo před očima. Pokud bych ho příště opět potkal, tak jej slušně pozdravím, ale již budu ostražitý.

A to si myslím, že je i poselstvím tohoto příběhu – jděte do celého světa, uzdravujte, hlásejte evangelium. Kde vás nepřijmou, tam oklepejte prach a jděte dál. Nikdy nevíme, kam nás cesta zavede, co prožijeme. Nesmíme se nechat relativně drobnými nepříjemnostmi zaskočit a zdeptat. Máme obrovskou výhodu – tyto situace můžeme doručit našemu bratru a učiteli Ježíši. A pocítíme obrovskou úlevu v srdci. Celým naším tělem prostoupí klid a mír.

Přeji každému z nás, ať najde ve vypjatých situacích klid v modlitbě, kterou přednese Ježíšovi. A když si myslíme, že nemáme správná slova? Stačí prostě jenom být tady a teď. Být zticha a dovolit Ježíšovi dotknout se našich srdcí. On každého z nás zná a ví…