Letnice

naděje, tmelící gel, spojnice, trojice, tajemný posel, ten co není vidět, umami, to co všichni chtějí, ale neumí definovat

Letnice

Na tento den, resp. na tento svátek, jsem se hodně těšil, protože nedávno jsem prožil biřmování, které se Sesláním Ducha svatého přímo souvisí a zároveň jsme o svatodušních svátcích mluvili i ve škole.

V dnešním čtení se mluví o přímluvci, o něčem „tajemném“, o čem Ježíš před učedníky doposud nemluvil, protože byl s nimi on sám. Protože dokud on neodejde, tak přímluvce nepřijde. Díky tomu, že odejde, učedníkům dojde spoustu věcí.

Ono je možná někdy jednoduché, že nám se všechno řekne, že se nám oznámí, co máme dělat, jak se chovat, a my to přijmeme. Ale to je moc jednoduché. Jsem přesvědčen, že pokud si na některé věci nepřijdeme sami, mluvím z vlastní zkušenosti, tak to prostě nepřijmeme za vlastní. Tedy přijmeme, ale nebudeme si toho vážit natolik, jako když si na to přijdeme sami. Jak se říká, co v životě získáš zadarmo/snadno, nevážíš si toho. Pokazí se to a ty to odhodíš.

Ve škole, na fakultě jsme rozebírali, proč je důležité biřmování a proč vlastně tuto svátost přijmout. Tehdy mi došlo, jak krásně tato svátost zapadá do křesťanského života. Křtem se spojíme/přijmeme Boha, přijímáním při Večeři Páně se spojíme/přijmeme Krista a biřmováním se spojíme/přijmeme Ducha svatého. Nádherný příklad, jak završíme křesťanský život! Od této chvíle můžeme být plně křesťané, plně vnímat sílu Boha, moudrost Krista, a to vše spojuje Duch svatý.

Když jsem přijal biřmování, tak do mnou prostoupila určitá bázeň a neuvěřitelná síla. Šel mě mráz po zádech, ještě teď cítím mravenčení po těle. V podstatě je Duch svatý spojnicí toho všeho. Pojícím tmelem, který tomu všemu dává smysl. A jedno bez druhého nemůžeme plně chápat.

Jako když vaříte, víte, že jste tam dali všechny suroviny. Že ten guláš je dobrý, ale vy chcete, aby byl fantastický a na chuti tomu něco chybí. Přidáte tam poslední ingredienci – např. chilli, abyste tomu dodali ten správný říz a najednou bum a je to ono! Prostě si to sedlo, chutě se krásně propojily a máte naprosto perfektní guláš, který splňuje vše, co jste chtěli, možná ještě něco víc a ta poslední ingredience to vše krásně propojila. V Japonsku se tomu říká umami – pátá chuť. Je to něco, co každý chce, ale nikdo nemůže říct, co konkrétně to je.

Nechci přirovnávat Ducha svatého k chilli nebo k umami, ale bez něho nám prostě v životě chybí, co je spojnicí toho všeho a bez toho to není ono.

Když se díváte na zobrazení z různých období, tak je Duch svatý znázorňován jako holubice. Tedy posel, který se vždy zjeví, když je zapotřebí, když se má něco stát. Tedy pokud nad něčím přemýšlíme, po něčem toužíme, tak v podstatě voláme na pomoc Ducha svatého, který k nám přichází nenápadně a posunuje nás k tomu správnému rozhodnutí.

Modlíme se k Bohu, vzýváme Ježíše, aby nám pomohl, a tak trochu zapomínáme, že Duch svatý nás může spojit s Bohem, s Ježíšem.

Přál bych nám, abychom si všichni do modliteb zahrnuli i myšlenky na Ducha svatého. Aby nám jako posel, jako spojovací prvek přinesl a zprostředkoval radost z naší víry, sílu Ježíše Krista, moudrost Boha. Aby nás pošoupl tím správným směrem. Abychom pochopili, že Duch patří do celku Svaté Trojice a že nemůžeme jedno od druhého oddělit.

Věřím, že díky této jednotě, díky této spojnici dosáhneme daleko větších věcí a myšlenek. Otevře se nám úžasný svět, který možná tušíme, po kterém možná toužíme, ale nevěděli jsme, jak do něj proniknout. Ano, díky Duchu svatému, který je a bude našim průvodcem.

V hlavě mám hodně myšlenek, které chtějí ven a já se modlím k Duchu svatému, aby ze mne vycházela ta správná slova. Věřím, že když myšlenky projdou přes srdce, tak do slov a myšlenek nebudu a nebudeme vkládat „jenom“ rozum. To je ta správná cesta.