Jak jsem se stal (ne)dobrovolně bio mužem

     Jeden den se blaženě probouzíte ve dvě odpoledne po super mejdanu plného hezkých holek a dobrého pití a ani se nenadějete a sedíte ve vlaku směr křivoklátsko. Z myšlenek Vás proberou hlučící děti. Jsou 4, nepřetržitě štěbetají a ano!, jsou Vaše. Jedete na rodinný výlet. Prý se nadýchat čerstvého vzduchu, užít si přírodu a možná i obejmout nějaký ten strom.A jak se chlapovi jako já může něco takového přihodit?

Poznal jsem jí v baru. Měla na sobě červené mini šaty, boty na podpatku, její make-up se neomezoval pouze na řasenku a pozvání na panáka se rozhodně nebránila. A vzhledem k tomu, že jsme bar zavírali a taky ke všemu výše zmíněnému mě ve snu nenapadlo, že když po ani ne 4 letech přijdu z práce domů, bude mě vítat u dveří. V batikovaném tričku z Afriky, zavinovací sukni z Nepálu, v ruce vařečku – pravděpodobně z nějaké české chráněné dílny. Už se v tom začínám ztrácet. Jo, a pokud jste si mysleli, že vaří večeři, tak to jste se spletli. V kastrolu na plotně bublá cosi podivného. Na kuchyňské lince zahlédnu recept na ekologický domácí gel na praní… Jdu si namazat chleba s máslem.
Měly mě varovat již první náznaky, jako například časté návštěvy oblíbeného obchůdku a čajovny u Džoudyho, jednou za čas také navštívila kurz, v jehož názvu se vyskytovaly slova jako energie, čakry a alternativní. Při stěhování do společného bytu mi nepřišlo divné, že velká část knih, kterou uložila do společné knihovny má k světové beletrii daleko. A ani v den, kdy k nám přišlo na návštěvu asi pět jejich kamarádek s dětma, celkem to bylo asi šest kousků a náš byt i můj „požární“ senzor byli v tu ránu vystaveni zátěžové zkoušce, jsem se neodhodlal k úprku. Pořád jsem doufal, že je to nějaké nedorozumění.

Pak objevila Pravý domácí časopis a zařídila si předplatné. Nadchl jí každý druhý článek. Třeba ten o stavbě ekologického domu ze slámy. Můj osud byl zpečetěn.

P.S. Včera mi oznámila, že od října nastupuje na školu přírodní medicíny. Tříletý obor.

Víc dodávat nemusím, že?…