Jak jsem fotila akty

     Již je to nějakou dobu, co jsem přemýšlela nad vhodným vánočním dárkem pro svého přítele. Byly to naše druhé vánoce, takže to nemuselo být nic decentního, jelikož už jsme se dobře znali, ale zároveň jsem nechtěla pořídit pár teplých ponožek a spodky. To si schovávám na doby, kdy mě už fakt nic lepšího nenapadne.

      Kamarádka mi vyprávěla o báječném dárku, který její bratr dostal od své přítelkyně. Byly to akty, tedy její akty. Bratr byl prý z dárku nadšen a akty jim doma visí na zdi.
Řekla jsem si proč ne. Hezké fotky mám ráda, zvláště ty černobílé. Jala jsem se tedy brouzdat internetem a shánět vhodnou fotografku či fotografa v Praze. Upřimně nebylo to tak jednoduché jak by si člověk myslel.
     Fotografů je spoustu, ale nechtěla jsem nikoho, kdo běžně fotí svatby, novomanželky snažilky s jejími manžílky, těhulky, kterým kreslí na bříška srdíčka a v nich jména očekávaných potomků, maminky s mimísky, celé rodinky i s domácími mazlíčky atd. Chtěla jsem profesionála za slušnou cenu. A našla jsem ho. Netušila jsem jak to bude celé probíhat a taky jsem na facebooku zjistila, že je to vlastně mladý kluk. Mimochode i celkem pohledný. Nevypadal nijak podezřele, ale stejně jsem se rozhodla vzít si s sebou pro jistotu „zbraň“ a to mou kamarádku Janu, statnou to ženu a držitelku černého pásku.
      Jirka měl malý ateliér kousek od Anděla, no spíš to byla garsonka s fotografickým plátnem na zdi, ale kdo umí ten umí a z dvou hodinového focení vznikly moc hezké fotky. Nejdříve jsem si říkala, že svého milého obdaruji dvěma či třemi kousky, ale nakonec jsem nemohla vybrat a tak jsem mu nechala s nadšením udělat celou fotoknihu.
      No a nastal den D a já se vytasila s darem. Přítel koukal jako puk, snažil se projevit nadšení, koukal, přemýšlel. Pak dodal: „No hezké, to by se dalo slušně zpeněžit co?“. Kniha leží už pár let v polici mezi sekcí Michala Viewegha a sekcí kuchařek. Sem tam se jdu pokochat jak mi to sluší a plánuji druhé kolo focení. Tentokrát jako dárek pro sebe.
      Letos jsem dala příteli šlapku. Tedy abych to vysvětlila, přítel je bubeník a přál si pedál k bicí soupravě. Byl nadšený jako malé dítě, hned si udělal snímek a sdílel ho na facebooku. :-) Takže není nad to vybrat vhodný dárek.
 
     A protože není radno házet všechny muže do jednoho pytle, rozhodla jsem si udělat malý průzkum mezi známými a přáteli mužského pohlaví. Jsou mezi námi romantici, ale také praktici a některé odpovědi mě skutečně pobavily.
Otázka zněla zda by hoši ocenili akty své přítelkyně, nebo by se radši mrkli na akty jejich kamarádek.
 
Odpůrci:
 
„Určitě bych nadšenej nebyl a nepochválil bych ji za to. „
 
„No udělat to A,, tak bych řekl, že se zbláznila“
 
Neutrálové:
 
„No já nevím, já na tyhle věci moc nejsem.“
 
„Tak to fakt nevím. Už jsem na takovýhle pispuntalie starej“
 
Romantici:
 
„Hele určitě by to byla pecka, takže super „
 
„Určitě by mě to potěšilo. Navíc pokud na těch fotkách bude mít sexy prádélko, tak proč ne, já se rád dívám na svou manželku. Jsem asi výjimka :-) „
 
„Určitě by mne takovýto dárek potěšil“
 
„Já jsem na fotky nejvíc ulitlej, fakt úchylka, takže bych byl nadšenej z takovýho kalendáře svoji holky „
 
„Vzhledem k tomu, že přítelkyni nemám, je to hypotetická otázka, ale samozřejmě, že bych byl nadšený, protože by taková osoba byla pro mě byla nejkrásnější ženskou.“
 
„Já bych to bral. A bez prdele budu stokrát radši koukat na nahou svoji než na nahý jiný ať jsou, sebejkrásnější…. Žádná totiž není hezčí než ta MOJE“
 
„I když bych se samozřejmě vůbec nebránil aktu od kámošek, tak přítelkyně mi akty už nafotila a byl jsem za ně rád. Jeden máme na fotce v obýváku:)“
 
 
Praktici:
 
„Já bych ocenil, kdyby mi žena věnovala kalendář se svými akty i akty svých kamarádek :-)) „
 
„Spíš nic co už bych neviděl, radši by mi mohla dát kalendář aktů svých kamarádek „
 
„Ježkovy voči a co bych s nim jako dělal?? :-)) v šestnácti bych to asi býval ocenil, ale teď...? jako že bychom si ho pak pověsili do ložnice a společně na něj koukali? nebo do zkušebny, aby to mohli komentovat prasáci z kapely? no nevím, prý se to dělá, ale osobně v tom smysl nevidím.. „
 
„Tak radost by mi to udělalo, ale kdyby tam byly akty jejich kamarádek, asi by se mi to líbilo víc, páč by to bylo rozmanitější:-) „
 
„Tak není nutné aby se mi fotila, stejně bych to neměl kam vystavit. Flaška vizoura by byla lepší:-)
 
 
Zvláštní sorta jsou fotografové. U všech by převládla totiž ješitnost a naopak by se cítili dotčeně, kdyby nebyly fotky z jejich hledáčku:
 
„Kdyby ho nafotil někdo jinej než já, tak bych byl nasranej :-)“
 
„Kdybych nebyl fotograf, tak by mi to asi nevadilo“
 
„A asi by mne to potěšilo mile, ale fotky by to musely být fakt dobrý, když je to z oboru“
 
„Z mého pohledu by mě nasralo, jakto že jsem to nefotil já.... „